Jsem u moře a chodím v tom mokrém hladkém písku, kde se dělají stopy, které v příští chviličce moře zase uhladí. Připadám si jako blázen, ale vydržela bych takhle chodit a pozorovat ty stopy snad celé dny.

dneska někdo v tramvaji hrál na foukací harmoniku:)

Kdyz zfoukavam z uschnuty pampelisky paraplicka tak, aby tam zustalo jen jedno, posledni. Tomu pak preju stastnej let a koukam kam az doleti..

mám rád, když objevím poetiku i na místech, kde by ji člověk opravdu nehledal:

tak třeba taková železniční zastávka Hněvice, kdesi v polích:



takže nejen hvězd je nebezpečno se dotýkati:)

padající listí na podzim

ranní pohlazení slunce v létě a cvrčci, když usínám

přikrytí dekou od něj v polospánku

,,maminko" i 300x za den od syna...

kdyz jsem jela z marjanky na malostr. namesti v tramvaji uplne sama, krasne jsem si zazpivala:)

Když se vzbudím uprostřed noci, kouknu na mobil kolik je vlastně hodin, a tam bliká SMSka od něj... :)

Poslední dobou mi činí radost mytí rukou, když přijdu domů "olezlá" z dopravních prostředků.

VEENA: ja jsem ted oblizovala na poste 20 znamek, prestoze mi pani nabidla "vlhcitko" (aneb nevim, jak se to jmenuje)...uzasny!

radost kdyz si do autoradia dam nepopsany CDcko a zjistim ze to je CDcko ktery hledam uz leta a na nem najdu supr pisnicku. slapnu na to a pripadam si jak James Dean v Rebelovi bez priciny....

Mám takovou malou radost, když si vždycky vzpomenu, jak chutnalo lepidlo ze známek a obálek :)

tak nějak... mám pocit, že to sem taky patří:

zalézt si pod vlněnou deku,s pořádným hrnekm čaje,a dobrou knihou... a v tu chvíli je mi jedno,i kdyby venku padaly trakaře :) nebo pozorovat motýla,nebo včelu,v jejich denní honbě za nektarem :) ležet jen tak na louce,mít zavřené oči,a poslouchat svět kolem sebe - ptáky,hmyz,šumění větru v listí stromů... nebo cítit teplé kapky deště na svých pažích... je toho víc,ale člověk,co se neumí radovat z maličkostí,neumí žít :)

Cítit vůni žní :-)

videt to, co ostatni v tu chvili nevidi...
treba jako to pirko vcera v metru, ktere se vlnilo vzduchem. Zvedlo mi to naladu :-)

Taková malá velká radost je slyšet vždycky pískání sýkorek, kterak obletují krmítko se zavěšenou lojovou koulí, a nedaj pokoj ani potom, co jí vyzobou. (a to jsme se zezačátku báli, že ty ptáci blbý budku ani neobjeví :)) Teď máme co dělat, abychom stíhali doplňovat :))

Zachumlat se do čerstvého povlečení.

...ted k tem radostem pribylo i datum a cas meho predchoziho prispevku. ;)