Dneska jsme měli k večeři zelené fazolové lusky na slanině a po dotázání všech u stolu jsem zjistila, že jen málokdo vychutnává fazolky tak, že počká, až z lusků vyskákají malé fazolky a ty pak jazykem jakoby hladí :) Většina lidí prý lusky jen drtí mezi zuby a o malých fazolkách ani nevědí... jaká škoda!

me hrozne bavi projizdet autem louze a dneska kdyz sem sjizdela z jizni spojky, byla tam jedna pres celej sjezd, asi 10 metru dlouha a nekolik cm hluboka a jak sem jela, cakalo mi to az na strechu :D

Vždycky, když se udělá duha, mám takový slavnostní pocit. Poslední dvě duhy byly ale obzvlášť výjimečné. Jedna se ukázala na obloze před naším domem při pohřbu Václava Havla a druhá 1. ledna při našem novoročním výletě. A objevila se nad mořem, zatímco na druhé straně nádherně barevně zapadalo slunce. Škoda, že se nedala udělat fotka obou úkazů najednou.

Classic Ahmad Tea London a pokec se sousedkou

ALDEMIK: Takové malé divné potraviny, vypadaly asijsky, ale asi nebyly. Měli tam prostě plastovou krabičku s obyčejnejma sáčkama a tom tohle.

Dneska jsem si koupila fialky - bonbóny. Prodávají je jako učňovský výrobek. Koupila jsem si je, i když mi nikdy nechutnaly. Jsou pořád stejně hnusné a přišlo mi to tak supr, že jsem vycucala tři.

Dneska jsem šla do práce a po chodníku na mostě šel přede mnou takovej manažerskej čtyřicátník. Diplomatku pod ramenem, handsfree v uchu a zasmušilej výraz... Když jsem ho na konci mostu míjela, znenadání změnil směr chůze, a místo aby pokračoval po chodníku, zatočil podél zabradlí z příkrého srázu dolu k řece a sklouznul se po kusu betonu, kterej tam vede. Pištěl u toho a řechtal se jak malej kluk. :) A já s nim. :)

Pořídit si další diář a nic do něj nenapsat - ležet obráceně na posteli - vůně křídy - žízeň v kocovině - kouření při telefonování - lepení samolepek na nesprávná místa - rozpuštění vlasů z culíku :_)

dneska jsem byla s miminkem nakupovat zeleninu ve vietnamském zelinářství. A když jsem odcházela, pan prodavač ještě vyběhl za mnou a dal mi pro malýho banán :-)

Znovuobjevila jsem chození po obrubníku a hodlám se v něm cvičit. =)

Právě teď. V Polabí svítí sluníčko. Mám otevřené okno, plosedím v posteli a přímo sluneční paprsky mi laskají obličej. Strašně nádherný pocit.

a ještě dnešní: už pár dní mě trápí neskutečné záchvaty pčíkání. Jdu dneska po Vodičkově ulici, hlasitě kýchnu a jeden z těch mnoha lidí, co mě v té šedi míjeli, se otočil a melodicky na mě zavolal: Na zdravíčko! :) Poděkovala jsem s úsměvem, který mi vydržel ještě dlouho