Dneska jsem si koupila fialky - bonbóny. Prodávají je jako učňovský výrobek. Koupila jsem si je, i když mi nikdy nechutnaly. Jsou pořád stejně hnusné a přišlo mi to tak supr, že jsem vycucala tři.

Dneska jsem šla do práce a po chodníku na mostě šel přede mnou takovej manažerskej čtyřicátník. Diplomatku pod ramenem, handsfree v uchu a zasmušilej výraz... Když jsem ho na konci mostu míjela, znenadání změnil směr chůze, a místo aby pokračoval po chodníku, zatočil podél zabradlí z příkrého srázu dolu k řece a sklouznul se po kusu betonu, kterej tam vede. Pištěl u toho a řechtal se jak malej kluk. :) A já s nim. :)

Pořídit si další diář a nic do něj nenapsat - ležet obráceně na posteli - vůně křídy - žízeň v kocovině - kouření při telefonování - lepení samolepek na nesprávná místa - rozpuštění vlasů z culíku :_)

dneska jsem byla s miminkem nakupovat zeleninu ve vietnamském zelinářství. A když jsem odcházela, pan prodavač ještě vyběhl za mnou a dal mi pro malýho banán :-)

Znovuobjevila jsem chození po obrubníku a hodlám se v něm cvičit. =)

Právě teď. V Polabí svítí sluníčko. Mám otevřené okno, plosedím v posteli a přímo sluneční paprsky mi laskají obličej. Strašně nádherný pocit.

a ještě dnešní: už pár dní mě trápí neskutečné záchvaty pčíkání. Jdu dneska po Vodičkově ulici, hlasitě kýchnu a jeden z těch mnoha lidí, co mě v té šedi míjeli, se otočil a melodicky na mě zavolal: Na zdravíčko! :) Poděkovala jsem s úsměvem, který mi vydržel ještě dlouho

Před pár týdny jsem přijížděla do naší ulice a najednou přímo nade mnou, pěkně vycentrovaně se mi přes celý přední sklo auta naskytla naskutečná podívaná: padala hvězda. Jasná, zářivá, s dlouhým ocasem, pěkně pomalu přes půlku nebe. Divadlo jakoby jenom pro mě. Kdybych přijela o pár vteřin dřív nebo později, nic bych neviděla. Život je zázračnej.

Dostala jsem nejlepší dárek od své babičky. Našla mi kufřík s korálky, který jsem měla, když mi bylo 10 a od té doby, po přestěhování, jsem jej nemohla najít a časem jsem zapomněla úplně. Naprosto jsem se vrátila do dětství a šťastná.

letos sem poprvé koupila vánoční toaletní papír, jsou na něm sobíci a krásně voní...
při každém použití na mě dýchá ta správná vánoční atmoška..)

Baví mě nevědět do poslední chvíle, zda se mnou ten člověk flirtuje a nebo je to jen v mé hlavě

Objevila jsem tenhle blog: http://stastnyblog.wordpress.com/ a myslím, že sem patří. Není "uměle sluníčkový", to nesnáším. Tohle je hezká ukázka, jak brát život z té lepší stránky a většinou ses tím dost ztotožňuju.

když má můj pejsek "lítací záchvat"

- pozorovani lidi v mhd a premejsleni o tom kdo jsou
- jeho vune
- chozeni nocni prahou s PSH v usich
- vune a barvy podzimu,to sychravo a tak
- moknout v mega desti
- usinat v cerstve vypranym povleceni
- vecerni prochazka a koukani do cizich rozsvicenych oken

EETEE: A vítr teda taky zbožňuju, když je pořádná vichřice, že se lámou stromy, tak si vemu teplý hadry a du se ven projít :-) Nebo sedět na balkóně a s cigárem sledovat pořádnou bouřku. Nejlepší je, když to střelí někam fakt blízko a vzduch se nasytí tim ionyzovanym vzduchem, to pak člověka hrozně probere, když se zhluboka nadechne a k tomu cejtí tu ohromnou sílu všude kolem.

EETEE: když jsem byl malej, tak jsme u dědy v Beskydech vždycky vylezli na vrcholek kopce v bukovym lese, kde byla skála a od ní vedlo dolu koryto vymletý vodou. Jak nahoře foukal vítr, tak postupně sfoukal většinu listí z lesa do toho koryta a bylo ho tolik, že dokud bylo suchý a načechraný, tak tam člověk mohl skočit a zmizel a pak se jim mohl dolu z toho prudkýho kopce prohrabovat jakoby plaval. Vždycky jsem se na to těšil jak malej jarda.