RUSALKA: No jistě, běžně si po přečtení Restaurantu na konci vesmíru zaběhnu k vietnamcům do večerky pro kousek mluvícího telete a pak ho pojídám při poslechu skvostných recitálů vogonské poezie.
"Ó fretná chrochtobuznosti!
Tvé mikturace jsou mi
Co zprudlé žvastopunksery na plzné včele..."

dnesni cesta privozem.
ja: kdy vyjizdite?
namornicek: az si nasednete!
cestou voni reka, vlnky pleskaji o lodku, prede mnou zeleznicni most, za mnou vysehrad, ja jedu do prace. krasnej zacatek.

DOG: :)) Ctes treba Stoparova pruvodce po galaxii? .)

Při čtení beletrie se inspirovat jídlem, které postavy konzumují, a pak si ho v klidu doma uvařit. Člověk by nevěřil, jak zajímavá jídla objeví.

Koupila jsem si vcera knihu v antikvariatu, kterou jsem hledala poslednich par let a nemohla nikde sehnat, byla to takova srdecni zalezitost.. Nedockave jsem se vecer zacetla a hle..nasla jsem uvnitr vylisovany ctyrlistek a sedmikrasku.. Ty roky hledani za to staly.. :)

Dneska jsem si připomněla kreslení medem na chleba s máslem .)

postavit se pod topol, opřít se o kůru kmenu a dívat se, jak "sněží" vatové jehnědy na už tak dost zasněžený palouček. odolat pokušení tu lepkavou cukrovou topolovou vatu ochutnat. požmoulat ji v prstech.

hezky voní ten déšť:)

tak takhle skvěle, jako právě teď minulé 2 hodiny, jsem si salsu ještě nezatančil :)

sednout si na zaprazi a kochat se tim, jak krasne rovne prsi :) a pak se za utichajiciho destiku vydat na prochazku..

NO jo, ja takhle kdysi jednou jednu usmevavou oslovil, a teda to byla kraaaava nebeska. ©Kopecký... :))

TOOMIX: Ach ano, tak takhle jsem se taky na jednoho usmívala.... A pak si mne našel a už jsme spolu přes rok :)

(a taky říkal, že si vyčítal, že mne neoslovil, když jsem se na něj usmívala)

cestou ze salsy v MHDčku naproti mě seděla slečna, která se pořád usmívala a koukala na mě. Že já blbec ji neoslovil...ale den mi zpříjemnila :)

cesta z práce přes les, který po tom dešti tak krásně voněl :)

Projíždět v květnu rozsypanými polystyrenovými kuličkami poletujícími ve vzduchu a myslet při tom na to, jak je zima ještě daleko.

Cítit vodu ve vzduchu... Jako právě teď!

ALDEMIK: Po čtení tohohle jsem si představila nejabsurdněji vypadající ovci a děsně se zasmála :)) Takže malá radost!

Včera jsem viděla před květinářstvím stát pár, on i ona asi tak 16-17 let, starší rozhodně nebyli. On držel jednu růži a podával jí slečně, která se na něj zamilovaně usmívala...

(Ten výjev mi udělal radost. Nečekala bych, že 16letý kluk dá slečně růži, i kdyby mělo jít o poznávací znamení na první rande. Kluk vypadal, že se vůbec nestydí, existoval pro ně jen jejich svět. Bylo hezký celou scénu na chvilku sledovat jak v němém filmu, tu řeč těla zamilovaných...)