MIYU: to mi připomnělo mou malou radost s kachnama - jdu akhle v Hradci do školy a vidím pána, kterýmu jdou hned za patama dvě kachny a jeden kačer. Pán se tu a tam nevěřícně otáčí, hledí na ně sice bezradně, ale evidentně potěšen jejich milou přízní. Pak pokrčil rameny, vydal se směrem k parku - kachnama následován, jako kdyby odvěky věků byli spolu - Muž, který měl rád kachny.
Se srdcem změklým a dojetím pohnuta jdu dál a kdo nejde naproti mě? Kachny. Přímo před školou. Chovaly se jak pražští holubi, vochomejtaly kolem mě, legračně vrtěly zadkem a byly super. Dávám jim tedy croissant, co mám k snídani, ovšemže po kouskách, a záhy zjistím, že jsou tak ochočené, že je můžu krmit přímo z ruky!
Bylo to skvělý, nikdy jsem kachny nekrmila přímo z ruky, zobák mají těžký a tvrdý jak kámen.
Ačkoli pršelo a bylo pochmourno, byla to jedna z mých nejpříjemnějších snídaní:)