když je inverze, déšť, mlha atp a nejsou vidět kusy prahy, při cestování po ní, tak si představuju, že tam je buď moře nebo velehory nebo tak něco.)

NATUSINA: Možná, že Ti tam někdo v brzké době zanechá vzkaz, ale nepodepíše se. Budeš muset hádat, kdo to byl.

NATUSINA: Tywe, to je jak z nejakeho filmu od Triera, nebo snad Tarkovski... Uplne vidim postavu psat na most fixou, pak casem dve postavy, jdou, kazda kouka jinam, obejmou se, chvili tak setrvaji, a beze slova odchazeji, kazda z postav zvlast, na opacnou stranu.

NATUSINA: uff! wow) tak to je totální Amélie z Montmartru .)

KLEER: U nás je to okořeněné ještě tím, že se prakticky neznáme, třikrát jsme se tam sešli a mlčky se objali, nikdy se nepodívali druhému do tváře a nikdy na sebe nepromluvili. :)
Tvé domlouvání s kamašem potěšilo. :)

NATUSINA: to je naprosto skvělý. taky jsme dřív dělali něco podobnýho s kámošem, když neměl mobil ani net, a neměli jsme se jak domluvit, tak na jednom místě v centru jsme si vždycky nechali vzkaz "18:00 pod hodinama" nebo tak. pak jsme na tom místě na toho druhýho čekali, když se do 15min. neobjevil, šli jsme. jo mělo to spoustu háčků, ale většinou se nám fakt podařilo se sejít:))

Nechávat si s ním vzkazy na železničním.

TOMASINO: na několik žádostí dokládám foto:

Jet úplně novým autem který najelo všehovšudy 20 km. Nikde ani smítko, všechno nový, neohmataný, právě sundaná folie. Skoro jsem nechtěla vystoupit.

ILLUZE: jenže to už je větší radost, tím pádem off topic

když zjistím, že se ty roky hledání člověka s těma pravýma rukama vyplatily, a najde se...

pes jak viděl, že spim na zemi, tak mi narval xicht do mýho a spali jsme tak společně....každej z nás měl prdel.

MONROE: tak proč by se nezachovalo, ale pateticky tvrdit, že vždy?

Těšit se na cokoliv, co jsem strašně dlouho chtěla udělat, a najednou vím, že se to chystá :-)) to těšení se je kolikrát dokonce lepší, než ta samotná věc :-)))