Možná se mi budete smát, ale miluju rybénky, a vždycky mi udělá hroznou radost, když nějakou uvidím. Když jsem byla malá, tak jsem je vídala doma v koupelně pobíhat spárami mezi dlaždicemi, ale jen pozdě v noci, kdy už jsem byla rozespalá, a nikdy jsem si nebyla jistá, jestli se mi jen nezdály. Byly prostě tak hrozně zvláštní! :) Časem se vzpomínka na ně dostala do společnosti vymyšlených a polovymyšlených fantazií z dětství a takových věcí, u kterých si člověk není jistý, jestli je to vzpomínka, nebo sen. A pak jsem je jednou uviděla, když jsem už byla dospělá! Od té doby jsou pro mě něco jako domácí skřítci - něco, o čem jsem si myslela, že je to jen vymyšlené, kousek fantazie, a najednou se to stalo skutečným. Je to úžasný pocit :) Vždycky, když nějakou potkám, tak se ke mně vrací trochu toho dětského kouzla.