JIRKA207: tohle dělám vždycky, když jdu ze cvičení. nasadím sluchadla, culím se na všechny okolo a občas si i hvízdnu nebo povyskočím. nabíjí mne to. ať už se smějou mně nebo na mě.

nasadit si sluchatka...velmi silne vminat hudbu...a mesto a lidi brat pouze jako klip k pisni...usmivat se na ne...

koupat se v dešti (v lomu, v řece, v moři...)

HONZAL: jo, ale většinou je stejný jen to místo. ale my jsme jiní, lidi a situace okolo nás taky. taky na takový místa chodim ráda, ale kvůli tomuhle je to pro mě taková mírná psychická sebedestrukce .. ten pocit, kdy vás z nostalgie bolí břicho prostě.

Když vám není nejlíp, necháte zcela bezmyšlenkovitě nohy, aby vás nesly, a ony vás přinesou potřetí na stejné místo (ačkoliv si nikdy nezapamatujete cestu a vědomě byste ho nenašli), které vám náladu skutečně zlepší :-)

přijít na nějaký místo, kde sem dlouho nebyl a který bylo určitou dobu hodně spojený s mym životem a když je na tom místě všechno stejný, jak kdysi...

zachumlání se do vlastních peřin po pár dnech mimo domov...

Vyhodit do sberneho kontejneru a popelnice veci, ktere doma clovek X let obchazi s tim, ze se jeste budou hodit...ta uleva a radost pri pohledu na volne misto a ze uz to nemusim resit :-)

prohrábnout prsty trávu vlhkou od ranní rosy

Kdyz si nekdo na ulici zacne pobrukovat pisnicku, ktera vam zrovna zni v hlave

Šahat si do vlasů a čuchat k nim, když jdu od kadeřnice... takový hebký, jemný, krásný a voňavý jsou. :)

pomalu vybalovat oblečení, které ještě voní mořem, pískem a sluncem, a znovu prožívat, co už se nevrátí

kdyz se moje dite usmeje :)

Tichý šelest listoví, který tady nese vítr oknem a očekávání zítřejšího dne, kdy si budu moct konečně odpočinout a nechat se unášet klidným hlasem mého milého. Po dvou týdnech. Konečně (:

Baví mě nechat lidem ve vlaku či metru přes raměno číst můj časopis a nenechat je to dočíst do konce a znova a znova a znova na dalším listu :c)))

Nechat se unest pocity, ktere vyvolava pohled na jezirko hemzici se vodnim ptactvem, posadit se na lavicku a koupat se v paprscich slunce, nasavat vonavy vzduch a zapomenout na vsechno ostatni kolem. Zavrit oci a vnimat rude fleky pod vicky, citit simrani slunce na nose, nechat zvuky okoli aby se smisily v neurcite halekani stada. Zaznamenat lehky vanek, ktery se vplete do mych vlasu a pohladi mi zatylek. Chvilkova husi kuze, nez se chladny vzduch odporouci do vetvi stromu, kde si bude chvili sumet. Slyset kroky a hlasy cizich lidi kolem me a hadat jak vypadaji a co maji na sobe. Jak vypada jejich pes ktery se protahl tesne kolem mych nohou a ted ziznive hlta vodu z jezirka. Zblunk a frnk. Zpev operencu.

očíslovat šnekům ulity a pořádat závody!

vzájemný pozdrav a úsměv, když se člověk míjí s cizími lidmi při běhání....