ten pocit kdyz docitam knizku...
Na jedne strane se clovek tesi co bude cist dal, na druhe je mu lito, ze tahle uz konci....

probouzet se vedle něj několik rán za sebou

Když se z rozpáleného chodníku při dešti odpařuje pára.

Máme tu v lese tři rybníky plné neskutečně líných kaprů. A když je polední pařák, jen tam tak levitují v temně zelené vodě, po hladině, pihovaté slunečními paprsky, pobíhají vodoměrky a všude kolem voní jehličí a lesní bahno (ne takové to sladce rybniční). Lehnete si na břicho na dřevěnou lávku vedoucí k betonovému chrochtadlu (nejsem rybář, ani znalec stojatých sladkých vod, netuším, k čemu to slouží, ale chrochtá to :). Pak strčíte ruku do té teplé vody (která je od deseti centimetrů hlouběji výrazně studenější) a ti vyhřátí sametoví kapři se vám čas od času prosmeknou dlaní, že má až člověk pocit, že by je mohl jen tak vylovit. Datlové posílají zprávy morzeovkou po celém lese, na palouku za vámi vrzaj cvrčci a v lese skřípou stromy, jak fouka vitr.. a to nemluvím o občasném zaržání koní na pastvištích cca 2km daleko, které dolehne až sem..

zpívat v úplně prázdném obrovském kostele

kolem celé zahrady máme břečťan a psí víno (nebo jak se to jmenuje..). takže pokud to počasí dovolí, proplétám nové klanící se výhonky zpátky do horní části plotu. Tím stále celá rostlina v plotě houstne. Různě plot obcházím a snažím se najít "prosvítající" místa, které následně "zašiju" dalším výhonkem..

Vykaslat se na drahe ziletky od Gillette a pouzivat na holeni klasickou ziletku..;-) a to same s gelem na holeni ve spreji...

Ranní procházka pasáží centrální banky, která je vždy prázdná a eliminuje všechny ruchy Prahy, takže se cítíte jako jediní na světě.

prvních pár kroků v zimě v šest ráno venku, tma, sních se třpytí a bliká ve vzduchu jako nepostižitelné částečky neskutečna, všude ticho a do toho občas náhodný chodec nebo někam spěchající auto, paradoxně přispívající k atmosféře odloučenosti a nadpozemskosti

Ten pocit, kdy mě táta jako dítě v létě v rybníce nebo na koupališti vyhazoval do vody. .. vždycky jsem si dala nohu do jeho rukou a chytla ho za ramena...a pak už jsme byli celí zmrzlí, ale já chtěla ještě. .. ještě jednou

Koukat na pomalu se sunoucí mraky a představovat si, jak například dinosaurus sežere Krakonoše a nebo jak se předhání králík se stromem ect.

když usínam u kamarádky na statku na půdě a vedle leží kočka a přede

lehnout si do trávy a nasávat slunce... zavřít oči... a jen naslouchat až do polospánku...

sedět na chalupě na dvorku, kouřit, koukat na letadala vysoko na nebi jak křižují oblohu a říkat si, kam ty lidi asi letí

Jednou jsem takhle potřebovala při nějaké psí bojovce vyřešit slovní úlohu... auto A jede rychlostí x km/h, auto B y km/h, někde se setkají a pak ještě nějaká vosa, jakou rychlostí letí... byla jsem ztracená, signál žádnej... v tom jsem uviděla čtyřicátníka s manželkou a třemi dětmi, jedno na zádech, další dvě pobíhaly kolem a házely po sobě šišky... Zeptala jsem se, jestli by mi neporadil :) Byl překvapenej, ale vzal tužku a blok do ruky... trošku se u toho mračil, pak se usmál a dal mi to vypočítaný.. i když ho děcka už tahaly za nohavice :) Byla jsem první nakonec :) Potěšilo...

Poradit někomu, když se ptá na cestu. A prohodit u toho pár slov třeba o počasí.

Takova mala radost, kdyz se pri novym prispevku tady zactu a rikam si ze "to je presne ono" a vzpomenu si na tu danou situaci, ktera se stava i me.. diky lidi!

smích mé mámy. je to nejkrásnější smích ze všech. jednou, když se obzvlášť smála, tak jsem ji nahrála a mám ho u ní uložený jako vyzvánění. když mi volá, tak to první, co slyším je její upřímný a nakažlivý smích.