bolest unavenych svalu po hodine pole dance

Když přijdu domů a on mě pokaždé obejme, jako bychom se neviděli né 10 hodin, ale nejméně měsíc

Usmívat se na lidi. Dávat se s nimi do řeči v metru. na zastávce... ve frontě v cukrárně...

Ale občas je mi smutno, když na mě kluk zavrtí hlavou místo odpovědi na úsměv... je to přeci jen úsměv.

Chytit dítěti balonek, který by jinak skončil v kolejišti metra.

Zalezt si v knihkupectvi do nejakeho zapadleho rohu, sednout si se zkrizenyma nohama primo na koberec, udelat si pohodli (vlastne se tam trochu utaborit .-) a prohlizet si knizky.

MORGAIN: Barvy dnešního úsvitu... :-)

Zit na druhy strane sveta a dostat balik od maminy s nasledujicim obsahem: jesenka, bublifuk, pudink v prasku 3x, lizatko s pistalkou, tatranka a rucne psanej dopis se spoustou fotek dnesnich i cernobilych, kdyz jsme byli jeste maly spunti se segrama.

Rychla a plnohodnotna stolice, po ktery staci jen jeden dilek toaletaku.

Dívat se prosklenými dveřmi do budovy, ve které je těch prosklených dveří hodně za sebou - člověk má pocit, že tomu domu vidí až do žaludku :)

Dávat se nenuceně do řeči s cizíma lidma. Nahodit takovou tu obecnou větu o počasí nebo jak ten bus ne a ne přijet, a čekat, jestli se druhý chytí a vyměníme si pár vět a třeba si i zpříjemníme právě to čekání na bus, ve frontě apod. Zajímavé je, že většinou se lidi chytnou. :-) A já si tak trénuju konverzaci a odbourávám stydlivost, která je právě díky těmto situacím menší a menší - protože dát se s někým do řeči nakonec není tak těžkej úkol. ;)

Pro mě jsou to i nový pyžamový kalhoty, který ještě nejsou příliš krátký.

Očuchávání (diskrétní :)) lidí na ulici a spojování si vůní s různými momenty, lidmi, pocity..

Procházet se po louce a vdechovat vůni, kterou má každé roční období jinou...

Jezdím teď sem a tam mezi Skalkou a Depo Hostivař a snažím se cvičit v prázdném metru rovnováhu na úsecích, kde to houpe. To a navíc je to metro, co jezdí venku, takže je to boží úsek. Říkal jsem si, že se to možná sem kvalifikuje.

voňavé dny, kdy lidé přinášejí vůni zvenčí až do domu, vůni deště na rukávech a ve vlasech.

Můj noční výjled z okna

ICOUCH: jsou :)
pokaždé, co čistím zeleninu a pak jdu přes zahradu slupky hodit na hnojník a vzpomenu si, jak jsem tohle kdysi dělávala u babičky na prázdninách (my jsme jinak žili v paneláku)... a pak si vybírám, jestli půjdu kolem stromů a otrhám maliny nebo kolem záhonu a utrhnu nějaké keříkové rajče nebo si čichnu k mateřídoušce nebo pažitce (voní jinak než ty v květináči za oknem)... stejně jako u babičky, kdy jsem jí takhle chodila na hrášek nebo na rybíz

dívat se na tříleté dítě, jak tančí...
žádné taneční kreace, jen čistá radost