Jezdím teď sem a tam mezi Skalkou a Depo Hostivař a snažím se cvičit v prázdném metru rovnováhu na úsecích, kde to houpe. To a navíc je to metro, co jezdí venku, takže je to boží úsek. Říkal jsem si, že se to možná sem kvalifikuje.

voňavé dny, kdy lidé přinášejí vůni zvenčí až do domu, vůni deště na rukávech a ve vlasech.

Můj noční výjled z okna

ICOUCH: jsou :)
pokaždé, co čistím zeleninu a pak jdu přes zahradu slupky hodit na hnojník a vzpomenu si, jak jsem tohle kdysi dělávala u babičky na prázdninách (my jsme jinak žili v paneláku)... a pak si vybírám, jestli půjdu kolem stromů a otrhám maliny nebo kolem záhonu a utrhnu nějaké keříkové rajče nebo si čichnu k mateřídoušce nebo pažitce (voní jinak než ty v květináči za oknem)... stejně jako u babičky, kdy jsem jí takhle chodila na hrášek nebo na rybíz

dívat se na tříleté dítě, jak tančí...
žádné taneční kreace, jen čistá radost

Mít rád písničku a konečně dohledat překlad textu.. a zjistit, že ten text za to zatraceně moc stojí!

V hlave vam zni vase oblibena pisnicka a o par minut pozdeji ji zacnou hrat v radiu - Arcade Fire - Afterlife :)

MONIOUS: jsem si jistá, že ne

DOMINIQUE01: jenom jestli tam nebylo proto, ze si ho tam minule polozila ty sama :D

..je v tom i trochu zlomyslnosti, ale kdyz v tom nasem mikromeste nastane odpoledni zacpa a vsichni nasadej pospichaci klapky na oci, tak s prazskou SPZtkou pribrzdit pred vyjezdem z vedlejsi ulice a pustit nekoho, kdo tam uz pul hodiny ceka, aby se dostal na hlavni.. a pokud se za mnou drzi nejakej vytocenej ridic, klidne to udelat za tu kratkou cestu nekolikrat.. :)

A vubec tak nejak vseobecne, kdyz nepospicham, tak udelat rychlikum misto na predjeti a "zamavat" blinkrama, kdyz podekujou..

Včera večer jsem se nepohodla s přítelem. Místo plánované společné noci jsme spali každý u sebe doma. Tvářil se uraženě a nepřístupně. Dnes jsem u něj byla venčit psa. V posteli vedle polštáře měl tričko, ve kterém jsem předchozí noc spala. Není zas takovej tvrďák :)

Mikrolzicka marmelady jentak semtam behem dne. Boruvkove s cokoladou. Mnam...

včera večer jsme šli kolem parku a najednou mi na nos spadla bublina. a najednou se před námi objevil těch bublin obrovskej houf. foukal je nějakej kluk z balkónu. ten balkón byl vysoko a byla tma, jenom osvětlená ulice, takže to vypadalo, jako by ty bubliny padaly z nebe. bylo to nádherný.

KALHOTKA: kdyz stojim ve vlaku ve stanici a nejednou, zatimco my stojime, svet kolem zac odjizdet dozadu...

Některé radosti nejsou radostí, dokud o ně nejste připraveni... Po 25 letech jsem se z baráku, se vší možnou zvířenou na dvorku, přestěhovala do bytu. A měli jste mě vidět, když jsem poprvé loupala brambory. Pod sílou zvyku jsem poctivě oštípala všechny klíčky, šlupky shromáždila do misky a teprve potom si uvědomila, že tu nejsou žádný králíci, který by si na nich mohli pochutnat. A já musela ty "drahocené" šlupky vyhodit. Stejně hořké procitnutí mě čekalo při opracování masa, kdy nikde nebyla žádná uslintaná obluda, která čeká na odřezky. Už je to rok, ale ten pocit určité lítosti, který se ozve vždycky, když vyhazuju nějaký takovýhle "dobroty", nijak neslábne... O to víc si to ale užívám, když jsem občas zpátky u mamky. A taky se v hloubi duše omlouvám všem sousedkám, který nám vždycky na plot věšely tašky se vším možným. (kosti pro psa, suchej chleba pro králíky...) Nikdy jsem nechápala, co je k tomu vede a podezřívala je z různejch možnejch i nemožnejch důvodů.

Že zprovoznim kamna ještě před zimou!
Pak budu v mihotání plamene upíjet čaj v papučích ve tvaru buldoků, pozorovat oknem osvětlený klášter a věnovat se věcem pro radost

asi před týdnem se pán v tramvaji ptal,, kolik je ještě zastávek na větrník. Někdo mu to řekl, další ukazoval na desku se svítícíma zastávkama. On děkoval, že si nevšiml, že jede po 20 letech tramvají a že je rád, že zjistil, jak otvírat dveře.
Když vystoupil, upravoval si vlasy ve skle tramvaje... .)

Dostala jsem na farmářských trzích od květinářky růži:)

Mě poslední dobou hodně těší pečení domácího chleba. Pomazlit se s tím hebkým a teplým těstem, udělat krásný bochník a pak pozorovat, co se s ním v troubě děje.

Podívat se do cizího sklepa, na poklady co tam někdo má a vědět, že jsou podobné jako mám doma... Pozdravit je jako staré přátele.