Musím trošku i s úvodem, jinak by to asi tak nevyznělo:) Dneska jsem v tescu viděla pěkné ozdoby na stromeček nebo prostě jen jako vánoční dekorace (sněhová vločka co vypadá jako by byla z ledu). Přemýšlela jsem, kolik jich vlastně potřebuju, ještě i volám mamce, protože i ona je využije jako dárkovou maličkost kámoškám. Dopočítaly jsme se, že jich celkem potřebujeme 10. A asi už tušíte - měly jich přesně posledních deset kusů... Bylo to, jako by tam čekaly na mě. :-)

Horka vana, obzvlast v zime. Asi to zni banalne, ale casto si uvedomim, kdyz do ni uleham, ze jeste pred par set lety byla vysada pouze nejbohatsich lidi, ze si mohli toto poteseni dle libosti dopravat. A i dnes, v dobe relativniho blahobytu, je rada takovych, kterym je odepreno. Kdyz si takhle mohu vecer zprijemnit ja, napriklad po zmoklem behani v sychravem podzimu, mam dojem, ze je na me zivot strasne hodnej .-)

skládat piškoty na tiramisu =)

koupil jsem si Antiperle :)

vystoupit nebo nastoupit předníma dveřma do autobusu a nahlas pozdravit pana řidiče. jsou většinou tak zaskočení, že se i usmějí.

Lehnout si po nekolika dnech v provizoriu do vlastni postele

Objevit rano pisnicku, diky ktery zvladnete cely den tak nejak lip a poslouchate ji proste porad dokola.

Když mi zůstane v peřinách něčí vůně.

poslouchat v noci padání uschlého listí ze stromu jak chrastí o další lístky do kterých naráží a berou je sebou k zemi

chodit po čajovnách a kavárnách, ideálně kde jsem ještě nebyl, zavrtat se někam do kouta a psát básně..

Když si šéf nechá otevřený dveře do kanceláře a já slyším jak mu tam hraje soundtrack z Amélie :)

bolest unavenych svalu po hodine pole dance

Když přijdu domů a on mě pokaždé obejme, jako bychom se neviděli né 10 hodin, ale nejméně měsíc

Usmívat se na lidi. Dávat se s nimi do řeči v metru. na zastávce... ve frontě v cukrárně...

Ale občas je mi smutno, když na mě kluk zavrtí hlavou místo odpovědi na úsměv... je to přeci jen úsměv.

Chytit dítěti balonek, který by jinak skončil v kolejišti metra.

Zalezt si v knihkupectvi do nejakeho zapadleho rohu, sednout si se zkrizenyma nohama primo na koberec, udelat si pohodli (vlastne se tam trochu utaborit .-) a prohlizet si knizky.