Jit po ranu po nocni pres louku a vnimat rozjizdejici se slunce odosobnene, z vyklidnenosti dane unavou smyslu po trech dnech minimalniho poctu naspanych hodin. Jakoby paprsky rozehrivaly kuzi nekoho jineho nez jsem ja a jakoby pohled na modrou oblohu byl zahaleny zvlastni atmosferou, instinktem spis nez smysly tusenym zavojem ve vzduchu, visicim mezi realitou a snem, o to vic zpusobujicim pritomnost momentu.