Nemalou radost mi činí, když krmím ježka. Vždycky si spokojeně a nahlas pomlaskavá a cpe se jak protrženej. :-)
Každý gram navrch je fajn.

...ale žere víc jak dospělý kocour! :-)

psát o místech, kde jsem byla. dává to kouzelnou moc to všechno prožít znovu, nikdy jsem netušila, že je to možný.

Dávat řidičům předplacené parkovací lístky za stěrač (když lístek nemají) který je ještě platný a představovat si jejich reakci. Už mě i napadlo jestli až ho uvidí pomyslí si pokuta a pak budou mile překvapeni.

Štrachala jsem pro něco za stolem a našla jsem tam zapadlou svou oblíbenou čokoládu.

Ten pocit, když v tomhle sychravém počasí ostatní vypravíte a ta chvilka, když se otočíte ke dveřím, odkud se line vůně prohřátého domova a čerstvě uvařené kávy... A vrátíte se do tichého domu k snídani...

Když si do černého čaje naliju citron - jak se tak jako postupně odbarví a změní barvu :-)

Když v noci přeskočí jiskra na trolejích.

Číst si něčí jméno (třeba vyučujícího na VŠ) a přemýšlet, jak asi vypadá. A pak se nestačit divit, když se seknu.

číst tenhle klub, když člověk zrovna nemá tu malou radost, o kterou by se podělil a potěší ho ty cizí :-)

čáry od dopravních letadel na modrým nebi

lávová lampa je taková malá radost sama o sobě.

když si koupim cappuccino v kelímku, vždycky vevnitř zůstane na stěnách kelímku pěna. sundám pak víčko a snažím se jazykem dosáhnout co nejdál a vychutnám si každý ulovený kousek pěny. a je mi jedno, že zrovna třeba sedím v tramvaji :-D

ALEA: ja je kdysi skladala, kdyz jsem byla pred vanocema nemocna. privazovala jsem je pak niti k darkum. to byl taky hrejivy pocit, kdyz se na to obdarovany usmal.

Skládám origami a přijde mi škoda jen tak je házet do koše. Nechávám je položené na zastávkách, na parapetech výloh, v čajovnách a podobně... Skládání mě uklidňuje a když pak vidím, že si je někdo vezme, usměje se když je vidí (nebo je v čajovně vystaví), mám z toho hřejivý pocit.

nekonečné preludování akordů "maj" (Amaj, Cmaj, Fmaj...)

když moknu a cítím, jak mi jednotlivé kapky stékají po obličeji

ENKATT: od tý doby, co máme doma robotický vysavač jménem Evžen (přítel žen), to tu vypadá víc jako u lidí a míň jako u koček. ;-) Taky taková malá velká radost. :-))

od tý doby, co mám doma jen svoje dvě kočky, ty dvě vstávají se mnou. já vylezu z postele, ale ony tam ještě chvíli jsou. nejdřív jedna té druhé umyje čuminku, teprve pak jdou "mezi lidi".