RANDOM_NIGHT: A ten rolák je růžový. Pink lemonade! Dneska bude dobrý den. :)

RANDOM_NIGHT: A teď jsem k tomu oblékla jako spodní vrstvu žluté legíny, které s sebou na pastvinách nemívám, ale muž je úplně náhodně přivezl v domnění, že jsou dcery. Jsem tajně citrónová a ještě to mám napsané za krkem! A víte to jenom vy a já!

Přes žluté tílko jsem si oblékla rolák značky Lemon.

Našla jsem svoje staré Barbie katalogy, udělala z nich pár obrázků, poslala do retro skupiny na Facebook a už několik hodin se bavím vzpomínkami dalších Barbie fanynek. Kdo jakou měl, chtěl, koupil si jako dospělý…
Dobrá zábava v předvečer 38. narozenin.

včera si tak jedu po sluncem zalitý magistrále, hraje mi Don't let the sun go down on me, a ve chvíli, kdy George Michael říká "ladies and gentleman, Mr. Elton John!", zvednu hlavu od provozu, a nad letnou vidím duhu v mraku

Po ceste z koupaliste jsem v aute z mobilu pustila Disney song medley a hadali jsme, ktera pisnicka je z ktereho filmu.
Jestr dvacet minut jsme pak sedeli pred chalupou a hrali 😀

po dlouhé době jsme obnovily kontakt.. a je to pecka.. mám z toho ohromnou radost :)

když potkám dva týpky, jezdí často ve dvou, co spravují metro a jedou někam na další stanici něco spravovat, moc se mi líběj ty pracovníci metra a dumám kam jednou a co budou asi dělat, přijdou mi tam, jako dobrá parta

dětičky ze školky, když jedou na výlet, jak se šinou a u toho vypadají jako štěňata

pohled našeho jezevčíka tondy, když něco potřebuje

brzo mám v plánu té partě co nám uklízí ulici, příjít a říct jim, že jim moc děkuju, že nám to tam dělají hezčí a čistější...vzít jim tam třeba škvarkový placky nebo kus bábovky a kafe

Tohle vlákno

x.com
https://x.com/FlawsofCouture/status/1798721224924897378

Yes, her name is Nguyen Nguyen. My grade 6 classmate that sat in front of me. She never spoke to anyone. Not even the teacher. I mean, EVER. But she was brilliant & never needed help with anything. We would walk to school together, & even then—not a single word. Then one day…

After school, I stayed behind to pack up my desk—my parents were moving us to Brampton. Everyone had left but she was still at her desk. Not like her but I didn’t think anything of it until she looked at me and said “I’m going to miss you Sasha”.’

That was my first and last time hearing her voice. I think about her often. I’ve searched for her as well, but so many ppl go by the same name. I hope you’re okay girl & I miss you too.

...

Y’all. I found her.

...

So after y’all took this tweet to the moon and beyond…something told me to get back to the drawing board— my FACEBOOK and try again. & after hours of digging…. I thought I found her last night. She responded this morning. And you wouldn’t believe what her career is…

KAERI: Přijde mi, že ty lípy voní letos extra intenzivně! To je taková krása, že by byl člověk až národně hrdý... (kam se hrabe hokej, ale ty lípy!!!)

Kamarádka má potkaní slečny zachráněné z laboratoře, jsou to velmi plachá zvířátka, všechno je děsí a je třeba pracovat na socializaci s lidmi. Ale je krásný pocit, když se mě přestávají bát, tulí se ke mně jako ke zdroji tepla a velmi klidně spí. Mám teď spokojenou podřimující potkanku pod tričkem, jen občas vyleze zkontrolovat, jestli nemám něco dobrého.

stát na Míráku zrovna když odbíjí celá

Takový to, když se vám po letech alespoň částečně vrátí čich, co se vytratil tak nenápadně, že jste to dlouho ani nezaregistrovali (dávno před covidem, jen jsem si toho díky covidu všimla), vyjdete po dešti ven a všechno voní. Pak vylezete ve vedru ven a voní lípy a jasmín. A běžíte v polích a něco tam děsně smrdí, hnůj nebo co. K dokonalosti to má ještě daleko, ale je krása zahytit aspoň čas od času něco.

Při posledně zmíněném běhu jsem vyplašila dvě minikřepelky a tu jednu jsem konsternovala natolik, že si v letu ukákla takovým extra legračním způsobem.

A nakonec jsem si byla prodlužovat elektronickou šalinkartu a paní za přepážkou se při pohledu na mou fotku zhrozila, že už na ní nejsem k poznání a že mi hned musí udělat novou. A když mi ji udělala, cestou k přepážce podotkla "Nojo, stárnem, stárnem!" natolik roztomilým způsobem (něco jako "jsme v jednom týmu, holka"), že jsem se nejen neurazila, ale ještě mě to fakt rozesmálo :)

jedu metrem a v ruce mám pytlíček s čerstvejma houskama, který voněj tak, že už jsem se několikrát rozhlížela, kdo tady co dobrýho jí, než mi došlo, že to jsou ty housky

Dnes jsem si sedla a přebrala věci po babče.
Šlo to dobře, ze šatů byla cítit její vůně.

včera jsem měla fakt náročnej den. jako i na moje poměry náročnej, a to už je co říct.
tak jsem šla a po cestě domů si koupila terapeutickou kuchařku. teda ne jako že ta kuchařka by byla pro nějakou speciální terapii, ale nakupování kuchařek je terapií pro mě, ale dopřávám si ji jen strašně vzácně, protože kuchařky nepotřebuju, a vlastně je skoro nemám kam dávat.
ale udělalo mi to dobře. moc dobře. skoro se těším, až budu mít další špatný den a koupím si další kuchařku! :-)

V Rafaellu jsem dnes našla dvě mandle. Mňam.

Moje kočka dává do svého hlasového projevu hodně emocí. Občas mě vyloženě chce seřvat/vyjádřit velmi silnou nespokojenost, jindy je to až jemné a něžné.
Když jí otevřeme dveře, má speciální mňouknutí, kterým podle tónu dokáže říct nadšené: "jé! Všimli ste si! Děkuju moc!"
Stejně jako odměřené: "eh... Tak dík..."

Nejvíc mi ale dělá radost když ráno nekřičí (přeložila bych jako "zvonil ti budík, neslyšíš? Heeej!")
ale zpoza dveří se ozve jediné jemné a slabé opatrné "mňouk?"
Tímhle tónem jakoby se "ptala", jestli jsem v pohodě. Občas takhle mňoukne i když je u mě na klíně a přitom si mě tak až starostlivě prohlíží.
Miluju, jak se mnou komunikuje.

Pes se válí na křesle, a když jdu kolem a zastavím se u něj, vždycky se najednou zrovna děsně potřebuje protáhnout a opře se mi tlapami o nohy, tak si dneska stoupám pokaždé o kousíček dál a on se stejně o ten další a další kousíček víc natáhne, na pár sekund se do mě zapře a pak si vzdychne, přitáhne nohy pod čenich a pokračuje v rozjímání.