Kamarádka má potkaní slečny zachráněné z laboratoře, jsou to velmi plachá zvířátka, všechno je děsí a je třeba pracovat na socializaci s lidmi. Ale je krásný pocit, když se mě přestávají bát, tulí se ke mně jako ke zdroji tepla a velmi klidně spí. Mám teď spokojenou podřimující potkanku pod tričkem, jen občas vyleze zkontrolovat, jestli nemám něco dobrého.

stát na Míráku zrovna když odbíjí celá

Takový to, když se vám po letech alespoň částečně vrátí čich, co se vytratil tak nenápadně, že jste to dlouho ani nezaregistrovali (dávno před covidem, jen jsem si toho díky covidu všimla), vyjdete po dešti ven a všechno voní. Pak vylezete ve vedru ven a voní lípy a jasmín. A běžíte v polích a něco tam děsně smrdí, hnůj nebo co. K dokonalosti to má ještě daleko, ale je krása zahytit aspoň čas od času něco.

Při posledně zmíněném běhu jsem vyplašila dvě minikřepelky a tu jednu jsem konsternovala natolik, že si v letu ukákla takovým extra legračním způsobem.

A nakonec jsem si byla prodlužovat elektronickou šalinkartu a paní za přepážkou se při pohledu na mou fotku zhrozila, že už na ní nejsem k poznání a že mi hned musí udělat novou. A když mi ji udělala, cestou k přepážce podotkla "Nojo, stárnem, stárnem!" natolik roztomilým způsobem (něco jako "jsme v jednom týmu, holka"), že jsem se nejen neurazila, ale ještě mě to fakt rozesmálo :)

jedu metrem a v ruce mám pytlíček s čerstvejma houskama, který voněj tak, že už jsem se několikrát rozhlížela, kdo tady co dobrýho jí, než mi došlo, že to jsou ty housky

Dnes jsem si sedla a přebrala věci po babče.
Šlo to dobře, ze šatů byla cítit její vůně.

včera jsem měla fakt náročnej den. jako i na moje poměry náročnej, a to už je co říct.
tak jsem šla a po cestě domů si koupila terapeutickou kuchařku. teda ne jako že ta kuchařka by byla pro nějakou speciální terapii, ale nakupování kuchařek je terapií pro mě, ale dopřávám si ji jen strašně vzácně, protože kuchařky nepotřebuju, a vlastně je skoro nemám kam dávat.
ale udělalo mi to dobře. moc dobře. skoro se těším, až budu mít další špatný den a koupím si další kuchařku! :-)

V Rafaellu jsem dnes našla dvě mandle. Mňam.

Moje kočka dává do svého hlasového projevu hodně emocí. Občas mě vyloženě chce seřvat/vyjádřit velmi silnou nespokojenost, jindy je to až jemné a něžné.
Když jí otevřeme dveře, má speciální mňouknutí, kterým podle tónu dokáže říct nadšené: "jé! Všimli ste si! Děkuju moc!"
Stejně jako odměřené: "eh... Tak dík..."

Nejvíc mi ale dělá radost když ráno nekřičí (přeložila bych jako "zvonil ti budík, neslyšíš? Heeej!")
ale zpoza dveří se ozve jediné jemné a slabé opatrné "mňouk?"
Tímhle tónem jakoby se "ptala", jestli jsem v pohodě. Občas takhle mňoukne i když je u mě na klíně a přitom si mě tak až starostlivě prohlíží.
Miluju, jak se mnou komunikuje.

Pes se válí na křesle, a když jdu kolem a zastavím se u něj, vždycky se najednou zrovna děsně potřebuje protáhnout a opře se mi tlapami o nohy, tak si dneska stoupám pokaždé o kousíček dál a on se stejně o ten další a další kousíček víc natáhne, na pár sekund se do mě zapře a pak si vzdychne, přitáhne nohy pod čenich a pokračuje v rozjímání.

Dneska trochu větší malá radost. :)

TRISSIE: To jsi mi připomněla, že jsem sem chtěla napsat, jak mám ráda, když jsem svědkem náhodných, nečekaných a příjemných setkání. Onehdy jsem čekala na nádraží na MHD a procházela jsem kolem holky, co se tvářila tak jako neutrálno-každodenno-smutně. Najednou se zarazila, chvíli koukala, jako že neví, pak nevěřícně a najednou roztáhla pusu od ucha k uchu a vrhla se kolem krku jiné holce se slovy: "Co ty tady?"

před školou ve vedlejší vesnici stály nějaké malé holky a mávaly na projíždějící auta. tak jsem jim zamávala nazpátek, ony se rozzářily jak měsíček na hnoji, a nakazily mě tou jejich čistou páteční odpolední radostí.
víc takových chvilek!

Kupovat na trzích čerstvé ryby a krmit s nimi na pláži racky...

Všechny moje tetování a nejvíc ty na ramenou. Vždycky když je vidím, potěší mě to. :)

V zimě jsem na chvilku na vrchní poličku ve skříni schovala smrkovou větev, ale už tam zůstala. Teď mi voní skříň lesem. :)

Ten pocit, když jsem si předevčírem z práce uvědomila, jak to teď mám - babi se v mém věku pár desítek let nazad těšila do důchodu… já šla z práce v teniskách s batohem, v uších sluchátka a uprostřed prosluněné ulice se přistihla, jak tančím na latinu ,-)

Naaranzovat moje akcni figurky Lejdyny do nejaky vtipny pozice, vyfotit je a dat to na FB a cekat na likes.

ikeacky detsky povleceni s medvidkama, ktery se menuje BRUMMIG :D

Hra "Najdi kosáka". Naučila jsem se poznat jeho zpěv a když ho ráno, večer nebo před deštěm slyším, rozhlédnu se a pokusím s eho najít. Většinou je docela blízko a je vidět, jak doširoka otevírá zobák. Onehdy mi v podvečer jeden prolétl celkem blízko k oknu a bylo vidět, jak i za letu snaživě ze všech sil pěje. Oni ty zobáky fakt nezavřou ani na chvíli :)

Hra "Hvězdička" na jedněch hodinách v obýváku - hledám pokaždé ten moment, kdy ručičky a jejich kratší konce vytvoří souměrnou hvězdu.