Pokud pominu problematiku zákazu retroaktivity, která by měla být jasná snad i neprávníkům, zdůraznila Česká republika rovněž i s ohledem na případné německé restituční nároky toto:
"Česká republika připomíná, že ustanovení Listiny základních práv Evropské unie jsou určena orgánům a institucím Evropské unie v souladu se zásadou subsidiarity a rozdělením pravomocí mezi Evropskou unií a jejími členskými státy, jak bylo znovu potvrzeno v prohlášení (č. 18) o vymezení pravomocí. Česká republika zdůrazňuje, že její ustanovení jsou určena členským státům pouze tehdy, pokud provádějí právo Unie, a nikoli tehdy, když přijímají nebo provádějí vnitrostátní právo nezávisle na právu Unie." (Prohlášení č. 53 k LS)
Majetková práva a soukromoprávní vztahy nejsou ani upravena právem Unie, které by případně vnitrostátní orgány prováděly, ani v nich orgány Unie nemají žádné pravomoci. Z této logiky se tudíž Listina nemůže na takové nároky ani použít. Tečka.
(A hlavně mi tu zase nezačněte omílat, že je to "jen" prohlášení. Je sice hezké, že současné debaty přispívají k šíření právní osvěty a lidé už i vědí, že je jistý rozdíl mezi protokolem a prohlášením, nicméně takovéto prohlášení má zejména hodnotu symbolickou - ČR tu zdůrazňuje něco, co je v LS takto napsáno, tedy dává všem najevo, že je to pro ni důležité. Není to prohlášení typu: "ČR prohlašuje, že nebude nikdy nic po nikom chtít a naopak").