KOMATSU: doporučuju přečíst přímo Wilsona. teď ti ani neřeknu, jestli tohle rozebírá v Iluminátovi, nebo jinde, ono se to u něj často prolíná...

jinak... ani nevím, kde vidí důvod on... jestli to není jen pozorování efektů.

no a teď jsem si vzpomněla aspoň na útržek - tuším kapitola o I. obvodu (biopřežití) v knize Prometheus rising (do čj (zatím) nepřeloženo) - mluví tam o imprintaci důvěra/nedůvěra, kdy imprintace tvora směrem k nedůvěřivému přijímání světa se může projevit právě neofóbií, což mi přijde logické. na druhou stranu je tohle tak "živočišná" oblast, že ten důvod je možná těžké nějak objektivně, logicky, do základu objasnit. prostě takhle člověk (nejen) funguje, no. to je jako proč dna vypadá jak vypadá etc...

ANNA: Wilsonovo pojetí neofobie a neofilie bohužel neznám. Mohla bys mi ho trochu přiblížit? Já jen jestli myslím to samé co on. Hlavně mě zajímá, kde Wilson vidí důvod, proč určití lidé mají tendence k neofobii nebo neofilii...

YMLADRIS: jj, u nás dvou (přirozeně nejen) je v tom podobnost, ale já jsem mnohem míň třeťoobvodová... u mě je to všechno daleko víc instinktivní, kdežto z tebe cítím víc to intelektový... mě to dřív štvalo, ten přístup, řeč, intelektu je imo v dnešní době zprostředkovatelnější, než vlastně vágní pojmy intuice a poněkud umatlaný instinkt... ale tak co se sebou nadělám, můžu to prostě ve zdravý míře rozvíjet.
YMLADRIS: jo, to klidně zkoušej, nechci zatvrdávat v sebekonceptu nezatvrdlosti apod.,)))

KOMATSU: jj, přirozeně.

znám i ,tuším, z pohledu R.A.Wilsona, neofóby a neofily,)
první skupina je konzervativní, tradicionalistická, novosti se spíše děsí, nejlépe ještě "decentně",)
druhá naopak novost vyhledává, často působí jako skupina blouznivců,)

jenže to je pořád rámec onoho konzervativního konceptu dualismu, což je možná jeden z těch mainstreamem přežvýkaných konceptů zmiňované starověké revoluce,))

ANNA: vybudilo to ve mne chut ti to rozbit ;-), jako ze najit nejaky veci ktery mas pevny (patrne o nich nevis treba). nemyslim to destruktivne, proste mi to naskakuje samo. ale to bych te musela sledovat ve volne prirode samozrejme, treba na to nekdy dojde

ANNA: jeste mne napadl obrazek, jak sedim v hospode a z paratek a dekliku sestavim obrazec abstraktni, mezitim co se rec mluvi a napoje piji. pak ho zase doplnim materialem z krabky se sirkama

asi takovy vztah ja mam ke svym 'postojum'

--

je tady ale jedno tema, ktere ma jakysi drajv a to je to "bazalni taktovani vesmiru". v tom letos vidim neco hlubsiho nez jsou ty povrchnejsi obrazce a tam chci sebe svazat do nejakeho nahledu pac od toho ocekavam ze to rozsiri moji schopnost naslouchani a urychli postup do hloubky. nakonec ten nahled vysumi jako skorapka, ale je muj clanek viry, ze jeho konzistentni pouzivani funguje jako vrtak do hloubky... oproti kop sem kop tam, neco rozhrabnout neco ne a prejit zase jinam

tak uvidim

YMLADRIS: prostě: já tu představu nemusím "rozbíjet", protože nikdy nebyla tak těsně/pevně sestavená, aby se nemohla transmogrifikovat podle nových poznatků - a to se děje de facto non stop.
dejme tomu, že použiju omezený příklad rubikovy kostky - nemusím jí rozbít, aby se mohla přestavět - jen je to dost hmotný příklad. a euklidovský,)))
nemohla bych s plným vědomím přijmout něco, nějaký koncept, jako platný pro tuhle chvíli, na nějakou věc. to bych musela znát všechno, což neznám. do té doby si různě splétám sítě pravděpodobné skutečnosti, přičemž kdykoliv se může objevit něco, co to může transformovat jakýmkoli způsobem. tudíž pro mě nemá smysl ty sítě konstruovat nějak pevněji, konkrétněji, protože bych začala daleko víc než s pravděpodobností pracovat s jistotou, pro kterou ale nemám žádné jisté podložení,)

ANNA: Tak možná je v tom i zamotané určité vnímání času. Budoucnostní zaujetí je více prorevoluční, protože zítřky buduje z toho co je teď a dívá se na to, co má před sebou (např. Heidegger); na to, co je teď, se dívá z hlediska toho co teprve bude. Oproti tomu existuje smýšlení, které se opírá o tradici, minulost a to, co je prověřené časem a chová nedůvěru k novému a nevyzkoušenému (například naš préza Klaus); na to, co je teď, se dívá z hlediska toho, co bylo.

YMLADRIS: já jsem vůbec neřekla, co s poznatky dělám, řekla jsem jen, co mě baví poznávat nejvíc,) ono je otázka, jestli je vůbec možný to "potrubí" nějak neměnit, když jsem jeho součástí, tak jako tak, tzn. pak jde spíš o to, jestli ho nějak měním aktivně, nebo pasivně tc. bla bla bla,)

jo... koncepty úchopů se mění, spíš než stavění a bourání to beru jako proměnu v proudu času, zkušenosti a dalších podnětů.

což imo zdůrazňuju tím použitím slova proces...
neberu to primárně tak, že si udělám koncept a jeho prizmatem pak pozoruju svět, dokud se koncept někde nezačne zadírat a je potřeba ho zbourat a sestavit novej...
spíš beru všechno, "potrubí", universum jako "ultimátní komplex skutečnosti", do kterýho svými způsoby pronikám. pohled/vnímání se mění se zkušenostmi...
jsem tak trochu hodně meta... metalogik,)))

u mě to asi probíhá nějak kulatěji a kapalněji, než u tebe, symbolicky převedeno do verbální sféry... nezaujímám žádný názor definitivně, ani na okamžik, žádnou představu, zároveň se snažím vnímat co nejširší paletu všemožných představ, nejen svých, přičemž každá nese určitou informaci o pozorovateli i pozorovaném...
a protože ty představy, koncepty, tváře, dumání se neustále proměňuje, nejen proto, že se mění pozorovatel, ale i pozorované, přijde mi zajímavější sledovat ty procesy "za tím"... ty jsou sice taky proměnné, ale je tam nějaký... společný soubor algoritmů, nebo jak to nazvat...
prostě "naslouchám", jak se taktuje vesmír...

nevím, prostě nemám potřebu zaujímat nějaký postoj vůči něčemu, aniž by to znamenalo, že k tomu nějaký postoj nezaujímám, ale přitom zároveň nevylučuju to ostatní... já jsem asi nějaký hrozný paradox (kdo ne),)

ANNA: cili nulova tendence to potrubi menit atd.? Mne pripada ze je to takovy cyklus ... tvorim si predstavu "kdo ho sestavil, kdo ho používá a proč" ale pak ju zase rozbiju .. a obdobne i s cizimi pokusy potrubi uchopit

samozrejme meni se uroven podrobnosti, esli jako dumam o podstate reality, webu 2.0 nebo vztahu k matce, ale princip je tyz: uchopit to do nejakeho patternu a pak ho zase rozbit

ty co nadumas to uz si ponechas?

no... mě libidinózně vzrušují hlavně procesy... taková nějaká ta zákonitost, která je vlastně neskutečně jednoduchá a tím pro komplikované myšlení těžko přístupná...
a mám pocit, že to jsou věci/procesy, u kterých už nejde ani zjišťovat proč jsou, jaké jsou, protože samy o sobě jsou prostě výpovědí... tryská z toho na mě zen, něco v tom smyslu.
jelikož momentálně nemám na to pojmout vědění ve všech jeho možných oblastech, tak jdu po těhle... bazálních procesech... protože mi přijde, že to funguje podobně ve všech fraktálech, od subatomárních částic, přes lidi až...
vlastně to, že informace je ve všem, v procesu, jakým se dochází k různým tezím, teoriím etc. tedy že proces sám je informací o tom všem, nehledě na "koncovou informaci", která z něj vypadne.

kecy typu "maysky kalendar dokazuje ze v roce 2012 se stane to a to" v sobě nesou stejně tak informaci o procesu o procesování toho kecu...

něco na způsob nesoustředit se jen na to, co vypadne za depeši z potrubní pošty, ale pozorovat celé to potrubí, to, kdo ho sestavil, kdo ho používá a proč k posílání o něch depeší apod...

tak ja mam v sobe cast, ktera chce zkusit rozbit cokoliv (jeji hlubsi motivace asi je najit neco nerozbitneho ale to uz je jina pohadka). takze zpravy typu "vypocetni sila a rychlost inovacniho cyklu v technologii dosahly takove urovne ze asi budeme uz moct odlozit vedeckou metodu typu hypoteza-model-predikce-pouzivani jako prekonanou" mne az sexualne vzrusuji ;-D. Tyvole! Informatika prekona vedeckou metodu?! Je to jak shazovat boha z piedestalu

proste cokoliv je dano jako stavajici a nejlepsi a prijde nekdo, kdo to umi prekonat/rozbit, ja jsem pro

ale musi fakt ukazat ze ma neco novyho. kecy typu "maysky kalendar dokazuje ze v roce 2012 se stane to a to" mne naopak nechavaji zcela chladnou.

Fíha, jo to by stálo za to.

přijde mi, že má spousta lidí tendenci zaměřovat se na objektivní fenomény...
imo cokoli může ten nebo onen nazvat revolucí, stejně jako to jiný může popřít, protože ve výsledku je většina vnímání subjektivní... i proklamovaná objektivita.
nakonec se "objektivní skutečnost" skládá z nějakého hromadnějšího konsensu na tom, co že se to stalo...

lidi se tu můžou přít donekonečna, jestli to či ono bylo málo/moc revoluční apod...

revoluce není přeci cílem revoluce, revoluce bývá reakční nástroj...
takže jde docela dost i o to, co si z toho kdo udělá...

zajímaly by mě životní pocity a prožívání těch, co tu revoluční vlnu používají jako pohon pro svůj život, a těch, co jí popírají...

breakthrough spojenej s kvantovou fyzikou je jenom intelektualni fetis, nic vic. :)

ma trochu dojem, ze revoluci berete jako revouci politickou, ale ta imho nemusi byt tak podstatna jako "revoluce" mysleni a transformace vedomi obecne, ktera se klido obejde bez prolevani krve a razantnich zmen. treba takoy "objev" abstraktnich cisel, nebo kvantova fyzika prinesli braktrhrough, kteryho si malokdo vsiml, ale pritom jsou dusledky dalekosahle...
treba prave ono 5./6. stoleti byl imho breakthrough par excellence, ale breakthrough mysleni, ne politicky ci ekonomicky..

KOMATSU: taktak, vedecka revoluce, tenhle napad vedecke revoluce byl mimochodem impulsem k zalozeno tohohle auditka... =))))

THE_SECOND_GUY: Ať už oni myslitelé skutečně existovali či nikoliv, změny to zásadně způsobilo, a bez jejich vlivu by se náš svět ubíral dost možná úplně někam jinam. Takže ačkoliv v tehdejší době se žádná viditelná skoková revoluce neudála, dnes můžeme zpětně usoudit na její zásadní význam.
Jinak možná ti bude bližší příklad revoluce vědecké.
Jistě nemusíme o životě a ne-životě uvažovat v kategorii "hodnota", protože je možné, že tyto dvě věci jsou vzájemně nesouměřitelné.
BROZKEFF: Je to podivuhodná synchronicita :) z které ovšem vybočuje Ježíš...
Jinak ono působení revolucí viz výše. Zajímavá myšlenka je podle mě ono zkreslení učení mainstreamem. Možná tady ale o učení tolik nejde. Zkreslen byl Marx, Ježíš, Buddha, snad všichni, nicméně revoluce způsobena byla a o to tady přece jde. Jestli to bylo ve směru určeném výše zmíněnými, toť otázka, nicméně za spouštěče je myslím označit můžeme :)

to 5./6. stol. ante byla imho fakt docela pěkná haluz, že se současně objevil skoro "na každém kontinentě" nějaký prorok, nějaká svatá idea a něco, co se časem kodifikovalo jako náboženství, církev atd.

Způsobilo to ale nějakou revoluci TEHDY? IMHO nikoliv. Tihle probuzení si kolem sebe nejdřív udělali malý, pak větší kroužek příznivců ... než se to lavinovitě rozšířilo do celé společnosti, to chvíli určitě trvalo. (Navíc v momentě, kdy se ze sekty pár věrných, kteří ještě možná fakt pobírali ty nauky správně, stal mainstream, zákonitě už většina z toho mainstreamu chápala věci zkresleně a v zásadě blbě. Aspoň IMO, extrapoluju stav věcí dnešních do minulosti protože předpokládám že společenské struktury se až tak nemění)

Plody těchto semen vnímáme dodnes... přitom tehdy se jen sešly vhodné podmínky na to, aby se mohli objevit osobnosti, kolem jejichž jména je dnes obrovská aureola nauk, doktrín, ideologií, svatých válek a jiných skvělých věcí obalujících tu polozapomenutou esenci)

je statisticky dokázáno...

KOMATSU: To je ovšem otázka, jestli se ti myslitelé opravdu líhli jak po dešti a jestli se společnost začala měnit. Těch pár filozofů bych neviděl tak významně... prostě z pohledu statistiky to 5/6 stol. neni ničim odlišný...
To by mě teda zajímalo, proč myslíš, že život má nějak větší hodnotu než "ne-život"...