Já bych to spíš otočila. Samota není IMHO ničí základní potřeba. Introverta ale sociální kontakty vyčerpávají,a naopak jsou pro něj zajímavé interní věci, které může řešit o samotě. Proto se vyhýbá lidem, neboť na ně má jen omezenou kapacitu, ale introvert není vlastně nikdy "o samotě" vždycky je navíc sám se sebou.
Extrovert na druhou stranu se komunikací a interakcí s ostatními nabíjí a samotu příliš nesnese, protože tam nemá nic čím by se mohl sám zabavit.
Druhá věc, která nemusí souviset je jak moc se dotyčný člověk té komunikace nebo interakce účastní sám. Znám extroverty, kteří toho moc nenamluví, ale společnost vyhledávají, bez omezení. Nebo moc komunikativní nejsou a jsou osamělí a stěžují si, že by klidně s někým trávili čas, ale nemají s kým.
Naopak já se nechám klidně zatáhnout do debaty s extrovertem a mluvím třeba stejně hodně jako on, který se tím dle jeho vlastního popisu "úžasně nabije", zatímco mě to mezitím tak vyčerpá že nemám náladu další lidi vidět týden.
Lidé, kteří jsou schopní zabavit se i o samotě ale i společnost lidí je nijak nevyčerpává, ti nejsou ani vyhranění extroverti ani introverti.
Samozřejmě ta hranice není z extrému do extrému skoro nikdy, ale někdo nezapadá většinově do žádné z těch dvou kategorií.