DIVA: Mám to stejně. :) Ale věřím (doufám), že k plánování se dá vychovat, když se na to jde brzo. Aspoň do určité míry. Já tomu říkám, že mi chybí prožitek příčiny a následku nebo - přirozená schopnost myslet účelově (rozumět a mít na mysli, že nějaké kroky povedou k něčemu).
Teď jsem si hledala vztah dětí a času a někde psali, že malé děti ještě nechápou souvislost mezi tím, že se při snídani loudaly a pak do školky přišly pozdě. Mají to jako dvě oddělené události, dva prožitky přítomných časů. Nějak jsem se v tom našla.
Otázka, kterou odjakživa z duše nesnáším: Kdy přijdeš? (V situaci, když stojím ve dveřích a naprosto prožívám ODCHOD, nedovedu si ještě vůbec představit příchod tam na místo, natož průběh večera a dokonce ještě návrat zpět!) :)