Niekedy je vtipné ako v psychológii chceme nájsť pravidlá matematicky. Napr. ideálny partner pre nejaký typ, ale rovnaký algoritmusť zhodnosti či nezhodnosti písmena použijeme pre všetky povahy. Pritom už z podstaty nejakej povahy ju priťahuje podobné alebo aj odlišné. Ja ako INFP mám pocit, že 50% blízkych tvoria iné INFP, 15% ENFP, 15%INTJ a 15%ISFJ a 5% asi zvyšok. Z toho partnerstvo a lásky, tak 50% INFP, 30% ISFJ a 20% ENFP (INTJ vždy iba kamaráti). Asi je teda pre mňa príťažlivejší skôr introvert, ktorý dáva vačšiu dôležitosť citu ako rozumu a v láske vyhráva tá intuitívna.
Najvačšiu osudovosť cítim k INFP a ISFJ (a to nehovorím kedy tú skúsenosť v každom type tvorí iba jeden človek). Lenže s ISFJ sa rozchádzam, keď nemávam komplexy ak sa mi prakticky nedarí alebo nezačínam byť namyslený keď sa mi darí až príliš. A hlavne neodvodzujem tak životné štastie od praktického aj keď sa snažím byť zodpovedný. Napriek tomu má ISFJ niečo príťažlivé, čo INFP má úplne inak. Z INFP cítim viac teplo a z ISFJ mám pocit najdramatickejšieho spojenia. Obaja cítime, ale vnímame svet inak ak k nemu nakoniec inak pristupujeme, len v tom cite sme si podobní a introverzii, že to máme viac sami pre seba.

Práve som bola na služobke s projektovým týmom skladajúcim sa z 3ch ENTP a musím vám povedať, že síce by to bol pre niekoho extrémne stresujúci zážitok, pre nás to bolo produktívne a zároveň zábavné. Protistrana nás trošku nechápala, ale to nevadí.
Parkrát sme sa postrácali, jednu noc som bola bezdomovec, stratila som nabíjačku na notebook, spálila som si tvár, pretože kto by to povedal, že v Španielsku svieti slnko, žejo... :)

YMLADRIS: Ony asi nejsou vůbec z reálného světa, naopak. Není to možnost, která by reálně hrozila nebo co kterou bych mohla naopak přivodit. Někdy mají ty sny funkci ulevit, odvést pozornost od stresu (co kdybych na tu zkoušku zítra nešla a už nikdy nepřišla do školy a stala se... a už to fantazírování jede), ale většinou ne. Bývají to bláznivé a nerealizovatelné věci, jiné světy, hravost.

YMLADRIS: Já jsem taky pořád v těch what if světech, ale ty nemají skoro žádnou návaznost na realitu. Když si vzpomenu namátkou na včerejšek: co kdyby lidé měli místo genitálií květiny? Co kdybych teď zčistajasna umřela? Co kdybychom se rozmnožovali vzájemnou konzumací? Co kdyby byla naše postel vana? Co kdybychom žili v akváriu? ... je to nekonečný generátor fantazírování.

BONDA: mozna tedy to EN. extrovertni intuice furt vidi "co by mohlo byt". napr vzrusene nebo uzkostne nebo neco, obraci pozornost - tam bych mohla jit, to delat, to by se mohlo dit, stat... takove jsou moznosti...a dle toho pocitoveho zabarveni to bud se snazi priblizit nebo odvratit (co kdyz se stane... !!). porad jsem v tom planovani a prebirani co dal. furt se tesim do lesa ale kdyz tam jsem, uz jsem zas mentalne v tom co bude (kam by se dalo zajit na jidlo...) mozna cele to ENTP tak funguje, nevim

DIVA: chapu to tak ze SJ tihne k tomu furt urcovat si priority. muze klidne prijit pozde dom, pokud "se ma" janevim zachranovat bezdaka, nebo doresovat neco z minulosti (telefonovat...). SJ je ted a tady , bere konkretni smyslove vstupy a jedna "co se ma". muze postupovat smerwm k dlouhodobym cilum, ale nemusi, spis bude uklizet nebo neco. NJ nevim

YMLADRIS: jenze lidi kolem zajima zvlaste budoucnost v S vyznamu, jako treba kdy budes hotova s praci nebo v kolik dojdes z lesa .) coz me osobne naprosto nezajima

DIVA: Mám to stejně. :) Ale věřím (doufám), že k plánování se dá vychovat, když se na to jde brzo. Aspoň do určité míry. Já tomu říkám, že mi chybí prožitek příčiny a následku nebo - přirozená schopnost myslet účelově (rozumět a mít na mysli, že nějaké kroky povedou k něčemu).
Teď jsem si hledala vztah dětí a času a někde psali, že malé děti ještě nechápou souvislost mezi tím, že se při snídani loudaly a pak do školky přišly pozdě. Mají to jako dvě oddělené události, dva prožitky přítomných časů. Nějak jsem se v tom našla.
Otázka, kterou odjakživa z duše nesnáším: Kdy přijdeš? (V situaci, když stojím ve dveřích a naprosto prožívám ODCHOD, nedovedu si ještě vůbec představit příchod tam na místo, natož průběh večera a dokonce ještě návrat zpět!) :)

BONDA: podle meho 95% P to chapes zcela spravne ,) mela jsem obdobi kdy jsem zvazovala jestli nebude vhodne se prechylit smerem k J, ale neni to v mych moznostech. kazdy J pocin je pro me pracnym vydobytkem. spis tedy myslim, ze nejde o soucast obvykleho vyvoje

YMLADRIS: Tak máš třeba přece jen něco z J? Nebo mám povrchní informace. Pokud vím, P se potýkají s nedostatkem schopnosti si rozplánovat práci a vybudovat něco, co vyžaduje systematické a dlouhodobé úsilí. Představa budoucího uspokojení je nemotivuje tak jako uspokojení v současnosti, na které se mnohem silněji orientují.
The Myers & Briggs Foundation - Judging or Perceiving
http://www.myersbriggs.org/my-mbti-personality-type/mbti-basics/judging-or-perceiving.htm
https://cz.pinterest.com/pin/306174474647515010/
{ MBTI } J's versus P's. | INFJs | Pinterest | Infp, Mbti a Intp
https://cz.pinterest.com/pin/503347695830965793/

YMLADRIS: Myslela jsem ten rys J, že si rádi naplánují trasu/ dovolenou/ životní cíl a pak plán naplňují, kdežto P se raději vydají, kam je zrovna nohy nesou a zájem táhne - a rozhodnutí, kam dál, dělají až v průběhu cesty na základě momentálního popudu či zájmu. Neorientují se na dlouhodobou budoucnost, v souvislosti s tím taky nehledají uspokojení v budoucnosti ("až se mi podaří dojít sem"), ale naplnění a celé zaujetí prožívají v přítomnosti.

BONDA: matka je *stj a dcera esfj, frcijou si spolu rozvoj struktury, mozna proto je tak pokrocila.
ja J nechapu jako dlouhodobe cile / zasadovost, ale preferenci aby se veci delaly tak jak se delaji.
ale mozna nechapu co myslis teda