Z mého pohledu je to tak, že si někdo udělá test, ve kterém se ho ptají, jak často nosí na oblečení tmavé barvy. Máte obvykle černé ponožky? Nosíte tmavé svetry? Odpovídá "Ano, Ano" a z těchto odpovědí mu vyjde, že se poměrně k populaci celkem často odívá tmavě. V tom testu mu tu jeho "tmavooblíkavost" pojmenují jako vlastnost J. Pak si dotyčný vyhledá, že z toho "tmavooblékání" v jeho skupině plyne, že má silné Ni a Te, což ho uspokojí.
Při diskuzi potom vykřne, že mu vyšlo silné J (tmavooblékavost), ale že se tmavě neobléká. Ah. Někdo ho upozorní na to, že je v tom jistý logický rozpor. On zaútočí a odmítne o tom mluvit. Pak přijde někdo třetí a řekne, že dotyčný zaútočil, protože ho citově rozrušila nekonzistence té námitky. :) A do toho, kdo upozornění vyslovil, si ta třetí osoba projektuje neexistující pocity, z nichž pak "logicky" odvozuje, že se ten někdo chová jako F. O argumentech, že se člověk, kterému vyšlo J, nemůže oblékat tmavě, protože jeho J znamená Ni a Te (jako by to bylo v rozporu), ani nemluvě.
Moje F láska k logice tu trpí a připadám si jak z osamělé planety Logika.
Celá ta distance od J začala, když jsem tu o J psala v nelichotivém tónu. Proto cítím určitou vinu na tom logickém zmatení. Chci tedy napsat své přesvědčení, že mít život v cajku a věci pod kontrolou je i z mého pohledu fajn. A lidi, co k tomu přirozeně tíhnou, mají skutečně velkou výhodu. (A na oblékání se tmavě taky není nic nepřitažlivého.)
Zajímalo by mě, jestli tu někdo skutečně věří na astrologii... jestli ano, pak se možná těžko dohodneme už z toho důvodu, že jsem zásadně skeptická k fantastickým systémům, které se nedají zevnitř spolehlivě promyslet.