Zajímavé pro mě je, jak v Evangeliích silně vystupuje Ježíšovo F (kolikrát on tam třeba pláče - viz nenápadné zmínky "Ježíš vyšel ven a plakal", třeba když se mluví o smrti Lazara). Ale krom je taky výrazná ta zmiňovaná "lážoplážovitost" - viz jeho pohled "nestarejte se o zítřejšek, dnešek má starostí dost/ ptáčkové taky nesijí, a sklízejí/ kdo jsi bez viny, hoď kamenem...". I když nakonec samozřejmě jde tahle jeho uvolněnost opticky do pozadí (i díky Pilátově superrelativizující otázce "co je pravda"). Ježíš imho svým novátorským a šokujícím pohledem, že zbožnost není respektování pravidel, ale realizace lásky, v podstatě přetočil pozornost k Fi a dodal jí na ceně. Ačkoli se můžeme dohadovat, co on tou "láskou" vlastně myslel.

Ve filmu JSCh je pro mě ale Ježíš představený jinak - jako do krajnosti vystresovaný ENFJ , který nakonec po vnitřním boji od autority přijímá úkol (nechat se umučit), aniž mu rozumí a aniž se s ním ztotožňuje (jako FP jsou tam spíš ti popíjející a netušící apoštolové, kromě TJ Jidáše). Asi proto mě (jako tolik dalších holek) tak oslovil v pubertě, kdy se mi ještě zdálo, že ENFJ může vnést druhému do života řád a strukturu, v podstatě nějakou tu jednu "pravdu" (a taky transcendenci, jak se k nim tak vzhlíží).

Jesus Christ Superstar (1973) - The Last Supper
https://www.youtube.com/watch?v=PJxKtOwgLdw

ALBERTO: chvili jsem se nad tim fakt vazne zamyslel a nakonec jsem dosel ke kategorickemu NE! dohadovat se o typech fiktivnich postav, ktere jsou koherentni akorat tak v myslich autoru anebo konzumentu... to uz se pojdme rovnou bavit o numerologii okolo data narozeni nejake vymyslene postavy z nejakeho obskurniho sci-fi romanu. mozna nekoho takova legracka pobavi, ok, ale myslim si ze vysledky takoveho mentalniho cviceni jsou mimo realitu a tedy neuzitecne.