ELIZHANNAH: Po pravdě, mně tohle přijde trochu na vodě. Dívám se na to jako Alberto - základ je pro mě MBTI koncept. Ty funkce jsou nástavba, můžou fungovat a nemusí. Pro mě osobně ty funkce přesvědčivé (podle toho, co jsem zatím četla) moc nejsou.
Na MBTI se mi líbí nápad "ústředních rysů" a jejich kombinovatelnost. Pokud jde o výběr rysů, škála I-E je samozřejmě hodně funkční, ale není to objev MBTI. Škála P-J je pro mě nedocenitelný objev MBTI, za který jsem vděčná - je to pro mě jedno z hlavních celoživotních témat (ať už v oblasti pracovní seberealizace nebo vztahů, kde jsem opakovaně kritizována od J osob a naopak nevědomě tíhnu k P osobnostem), a MBTI koncept jej pojmenoval. Za sebe bych tu dvojici J-P asi viděla při naprostém, blbeckém zjednodušení na dřeň jako zaměření na přítomnost (a její proměnlivou perspektivu) versus zaměření na cíl (a jeho jedinou perspektivu). Škála F-T je pro mě lehce problematická, i když chápu, že je funkční. Problém pro mě plyne z toho, že myšlení a cítění nejsou protiklady.
Pokud jde o S-N, trochu jsem s tím zápasila - zdálo se mi, že v sobě ty charakteristiky zahrnují příliš rysů. Teď čtu několikátou výpověď schizofrenika a napadlo mě, že extrémní N je něco, co člověk zažívá na drogách nebo při schizofrenii (a vlastně i ve snu). Tělo tu odpadá, přestává být problém - někteří pacienti se můžou třeba mrzačit pálením vlastní kůže, a necítí přitom tělesně vůbec nic. Tělo přestává být i zdrojem slasti. Naopak ale každý smyslový vjem dostává okamžitě při vnímání složitý symbolický význam. Když pacientka snídá, nekouše sice potraviny a polyká sousta vcelku, ale konzumace je pro ni rituál, kterým v rámci složitého systému a řádu obnovuje nebo zachraňuje svět. Jíst jablko má dalekosáhlý význam, odlišný od polykání chleba nebo mléka. Zajímavé je, že mysl generuje významy "v přímém přenosu" - už při objevování nového místa každé viděné jednotlivině přisoudí symbolickou úlohu. To je fascinující číst.