47.2% Relaxed, 44.4% Avoidant, INTJ

Dělala jsem si test typu attachmentu: http://www.celebritytypes.com/attachment-style/test.php
a vyšlo mi jako INFJ toto:
"Your attachment style is: 30.6% On Edge, 2.8% Avoidant"
s vysvětlením: "On Edge-Avoidant (Mistrusting): Individuals in this quadrant share the Dismissive type's misgivings about others, but have not developed the armor of coolness and self-sufficiency that allows Dismissive types to live without attachment and bonding. Consequently, Mistrustful types recognize in themselves a need for intimacy and close relations with others, but as soon as they start to get close to others, they also find that they have mixed feelings about the whole ordeal and start fantasizing about breaking it off because they "want their space again." In short, they are neither at ease in solitude nor when close to others. Because of their simultaneous need for and mistrust of intimacy, Mistrusting types have had to spend their lives learning how to skillfully handle other people; continually maneuvering so as to keep others close and available, yet at the same time out of control and powerless to harm the Mistrusting type. Individuals of this type are often high-achieving and competent adults, but on the inside, they tend to suffer from periodic bouts of low self-esteem and be plagued by a sense of hollowness at their core. Mistrusting individuals are frequently very good at finding legitimate fault with others and sniffing out their weaknesses as a way of protecting themselves against being disappointed by others, but on the downside, this hypervigilance also tends to lead to skepticism and overly paranoid tendencies."

Docela by mě zajímalo, co vyšlo lidem ostatních MBTI typů (ale klidně i co vyšlo ostatním INFJs) - zajímá mě, jestli mají lidé stejného typu tendence mít též stejný typ attachmentu...

BONDA: To já jako malej bych se určitě taky s loktama hrnul k dortu, jako ty ostatní děti. Zato teď bych pravděpodobně počkal co na mě zbyde a se zaujetím pozoroval. A pokud bych dort ochutnal a dostatečně mi nechutnal, ještě bych se vinil za to, že ho nedokážu ocenit když si s tím někdo dal takovou práci :). Jako malej bych řekl spíš "fuj, co je to za šlichtu :D". Z části je to vlastně docela egoistický a sobecký, nadruhou stranu mi je často přijemně ve společnosti lidí co si pochutnávaj na dortu a jsou z nich cítit pozitivní emoce. Jsem hubená asketická postavička pořád. Není čas jíst nebo si připravovat jídlo na druhej den. Jsou přeci tak důležitý věci na práci jako polemizovat o nesmrtelnosti housky :-)

MARYO: Já tohle taky řešila. Jako dítě jsem byla zdravě egoistická tím, že jsem vrchovatě naplňovala svou potřebu altruiusmu - někdy až do míry, které jiní lidé říkali, že si nechám srát nad hlavu nebo tak. Pamatuju si, jak mě udivovaly potřeby jiných dětí a jak jsem nad tím přemýšlela, proč se liším. Třeba když se ve škole krájel dort, bylo mi dokonale jedno, jak velký kus dostanu a jestli ho vůbec dostanu, zatímco ostatní děti křičely o co největší kousek. Koukala jsem se na ně tiše a divila se tomu. Když mi někdo ublížil, neuměla jsem se zlobit nebo to vůbec pochopit tak, jako že mi ublížil, myslela jsem na něj pořád přátelsky nebo obdivně. Jako bych se vznášela nad děním. K tomu jsem byla vyhublá, asketická postavička. Spolužáci si ze mě dělali legraci, že jsem svatá. Důvod toho jsem taky nechápala.

MARYO: ale já bych to myslela upřímně :)) já bych se zcela upřímně rozdala a chcípla hlady :))))

ELIZHANNAH: Já bych asi ve skutečnosti jel autem a zajel si do restaurace nebo bych si pro jídlo dojel a klidně bych nakoupil i ostatním. Pak bych nevěděl jestli koupit housku nebo rohlík a volal bych zpátky. Ale pokud bych se dostal do nějaký situace kde by to možný nebylo, měl jsem hlad a bylo mi nabízeno, zeptal bych se, jestli je to opravdu vaše přání a pak bych to snědl. Nesnášim takový ti situace kdy jeden řiká "Na, vezmi si to" a druhej řiká "Já to nechci, ty musíš taky něco jíst". Potom řeknu "jak myslíš", vemu za slovo a pokud to někdo myslel neupřímně, tak má smůlu.

BONDA: čtyřka... já bych byla ovšem možná schopná nejen rozdat svoje housky všem (kromě sebe), ale i se vzdát své porce polívky ve prospěch ostatních, mívám takové blbé nápady občas (ale s postupem věku si je čím dál víc zakazuju :)))) INFJ

BONDA: 4, u kazde jine moznosti bych si pripadal jako dement. ENFP

MARYO: Tak s tím souhlasím. K tomu, co píšeš Lavanovi - pokud to čtu dobře, on by to rozdělil na šest dílů, pro všechny.

Já jako INFP bych samozřejmě a bez přemýšlení dělila taky na šest dílů (odpověď 4), ale bliklo by mi hlavou, že hostitel sám bude mít problém si vzít z důvodu špatného svědomí. Ale rozkrájela bych housky a všechny rozhodně povzbudila, aby si vzali svůj díl. Jmenovitě bych oslovila ty, co si nejvíc mákli, vypadají slabě nebo je čeká dlouhá cesta. Ta solidarita by pro mě byla mnohem důležitější než můj hlad.
A dovedu si představit, že pokud bych se zrovna z nějakého důvodu cítila tak, že se mi nechce komunikovat, rozhodovat se, řešit, nechala bych si možná housky v batohu a "nechala to na potom" (odpověď 5). To ale jenom, kdybych měla nějaký takový momentální komunikační nebo náladový propad.
Řešení 1 si u sebe nedovedu představit vůbec, to by asi nikdy nenastalo.

1 houska je dost velka pro dva lidi (aby zahnali skutecne akutni hlad), takze samozrejme rozdelim spravedlive 3 housky mezi vsechny lidi. Clovek vydrzi bez jidla hafo dnu, takze vydrzet cestu domu je nulovy problem - nezajimave, netreba resit.
INFJ

BONDA: 4. (Udelam z housek krutony do polivky.)