• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    JOHNY115MBTI - osobnostní test navržený pro identifikaci osobnosti
    WRONSKI
    WRONSKI --- ---
    47.2% Relaxed, 44.4% Avoidant, INTJ
    ELIZHANNAH
    ELIZHANNAH --- ---
    Dělala jsem si test typu attachmentu: http://www.celebritytypes.com/attachment-style/test.php
    a vyšlo mi jako INFJ toto:
    "Your attachment style is: 30.6% On Edge, 2.8% Avoidant"
    s vysvětlením: "On Edge-Avoidant (Mistrusting): Individuals in this quadrant share the Dismissive type's misgivings about others, but have not developed the armor of coolness and self-sufficiency that allows Dismissive types to live without attachment and bonding. Consequently, Mistrustful types recognize in themselves a need for intimacy and close relations with others, but as soon as they start to get close to others, they also find that they have mixed feelings about the whole ordeal and start fantasizing about breaking it off because they "want their space again." In short, they are neither at ease in solitude nor when close to others. Because of their simultaneous need for and mistrust of intimacy, Mistrusting types have had to spend their lives learning how to skillfully handle other people; continually maneuvering so as to keep others close and available, yet at the same time out of control and powerless to harm the Mistrusting type. Individuals of this type are often high-achieving and competent adults, but on the inside, they tend to suffer from periodic bouts of low self-esteem and be plagued by a sense of hollowness at their core. Mistrusting individuals are frequently very good at finding legitimate fault with others and sniffing out their weaknesses as a way of protecting themselves against being disappointed by others, but on the downside, this hypervigilance also tends to lead to skepticism and overly paranoid tendencies."

    Docela by mě zajímalo, co vyšlo lidem ostatních MBTI typů (ale klidně i co vyšlo ostatním INFJs) - zajímá mě, jestli mají lidé stejného typu tendence mít též stejný typ attachmentu...
    BONDA
    BONDA --- ---
    MARYO: Tak to jsme se v téhle věci vyvíjeli protikladným směrem. :) Jako pohybem naproti.
    MARYO
    MARYO --- ---
    BONDA: To já jako malej bych se určitě taky s loktama hrnul k dortu, jako ty ostatní děti. Zato teď bych pravděpodobně počkal co na mě zbyde a se zaujetím pozoroval. A pokud bych dort ochutnal a dostatečně mi nechutnal, ještě bych se vinil za to, že ho nedokážu ocenit když si s tím někdo dal takovou práci :). Jako malej bych řekl spíš "fuj, co je to za šlichtu :D". Z části je to vlastně docela egoistický a sobecký, nadruhou stranu mi je často přijemně ve společnosti lidí co si pochutnávaj na dortu a jsou z nich cítit pozitivní emoce. Jsem hubená asketická postavička pořád. Není čas jíst nebo si připravovat jídlo na druhej den. Jsou přeci tak důležitý věci na práci jako polemizovat o nesmrtelnosti housky :-)
    BONDA
    BONDA --- ---
    MARYO: Já tohle taky řešila. Jako dítě jsem byla zdravě egoistická tím, že jsem vrchovatě naplňovala svou potřebu altruiusmu - někdy až do míry, které jiní lidé říkali, že si nechám srát nad hlavu nebo tak. Pamatuju si, jak mě udivovaly potřeby jiných dětí a jak jsem nad tím přemýšlela, proč se liším. Třeba když se ve škole krájel dort, bylo mi dokonale jedno, jak velký kus dostanu a jestli ho vůbec dostanu, zatímco ostatní děti křičely o co největší kousek. Koukala jsem se na ně tiše a divila se tomu. Když mi někdo ublížil, neuměla jsem se zlobit nebo to vůbec pochopit tak, jako že mi ublížil, myslela jsem na něj pořád přátelsky nebo obdivně. Jako bych se vznášela nad děním. K tomu jsem byla vyhublá, asketická postavička. Spolužáci si ze mě dělali legraci, že jsem svatá. Důvod toho jsem taky nechápala.
    MARYO
    MARYO --- ---
    ELIZHANNAH: Pokud bych trochu zalhal a řekl něco jako "Sice hlad mám, ale tvou housku si nevezmu, určitě máš taky hlad a potřebuješ se najíst", udělá ti to spíš radost nebo budeš smutnější z toho, že budu mít hlad já? Pokud to druhý, potom mi přijde, že snězení tvé housky je za předpokladu, že nezemřeš tím hladem to nejlepší, co můžu udělat pro nás oba. Říkat tomu ale dobrej skutek, to jsem už nejspíš přehnal no :D.

    Sám jsem se v životě takhle taky hodněkrát zachoval a zpětně někdy analyzuju proč. Ostatně to "s postupem věku si je čím dál víc zakazuju" je asi trochu ono, do jistý míry jsem si to po zkušenostech taky zakázal. Když takhle jednám, sám nevim třeba do jaký míry je moje motivace vlastně egoistická a do jaký míry altruistická (a jestli se to vůbec dá takhle od sebe odlišit a jestli na tom vůbec záleží). Asi od obojího něco. Např. pokud by moje primární motivace byla, že když pomůžu druhýmu, budu se cítit lepším člověkem, je to IMO vlastně do velký míry egoistickej a sebestřednej čin s "pozitivním" výsledkem pro toho druhýho. Podobně pokud se člověk hlavně obává, že kvůli nepodělení se bude hůř vnímán okolím. Asi je to vždycky od něčeho trochu a záleží spíš na výsledku než na motivu a taky jsem asi dost odbočil...
    BONDA
    BONDA --- ---
    ELIZHANNAH: A ještě k tomu šťastná... :)
    ELIZHANNAH
    ELIZHANNAH --- ---
    MARYO: ale já bych to myslela upřímně :)) já bych se zcela upřímně rozdala a chcípla hlady :))))
    MARYO
    MARYO --- ---
    ELIZHANNAH: Já bych asi ve skutečnosti jel autem a zajel si do restaurace nebo bych si pro jídlo dojel a klidně bych nakoupil i ostatním. Pak bych nevěděl jestli koupit housku nebo rohlík a volal bych zpátky. Ale pokud bych se dostal do nějaký situace kde by to možný nebylo, měl jsem hlad a bylo mi nabízeno, zeptal bych se, jestli je to opravdu vaše přání a pak bych to snědl. Nesnášim takový ti situace kdy jeden řiká "Na, vezmi si to" a druhej řiká "Já to nechci, ty musíš taky něco jíst". Potom řeknu "jak myslíš", vemu za slovo a pokud to někdo myslel neupřímně, tak má smůlu.
    ELIZHANNAH
    ELIZHANNAH --- ---
    MARYO:aha, chvíli mi trvalo, než jsem pochopila - máš na mysli, že bys sis nic nevzal z domu. No nevím, jestli bys ty pro mě či Aleshe udělal dobrý skutek, abychom my se jako cítili líp, že jsme se rozdělili či obětovali; spíš bys jako správný INTP měl myslet sám na sebe, a to jídlo si z domu preventivně vzít, a nenechat nás udělat dobrý skutek. Právě tím, že bys nám zamezil udělat dobrý skutek (rozdělením se/obětováním se), bys pro nás totiž ten dobrý skutek udělal! Omlouvám se, je to zamotané :))))

    A teda nevím, jestli můžu psát za Aleshe, třeba to vnímá jinak.
    MARYO
    MARYO --- ---
    ELIZHANNAH:
    Takže kdybych si nic nevzal, měl hlad, nepohrdnul kusem Aleshovy housky, dal si i tvůj polévkový přídavek, Alesh se nebude cítit jako dement, tobě to nejspíš taky udělá dobře a já nebudu mít hlad.

    Kdo z nás 3 udělal dobrej skutek? :-D
    ELIZHANNAH
    ELIZHANNAH --- ---
    BONDA: čtyřka... já bych byla ovšem možná schopná nejen rozdat svoje housky všem (kromě sebe), ale i se vzdát své porce polívky ve prospěch ostatních, mívám takové blbé nápady občas (ale s postupem věku si je čím dál víc zakazuju :)))) INFJ
    ALESH
    ALESH --- ---
    BONDA: 4, u kazde jine moznosti bych si pripadal jako dement. ENFP
    BONDA
    BONDA --- ---
    MARYO: Tak s tím souhlasím. K tomu, co píšeš Lavanovi - pokud to čtu dobře, on by to rozdělil na šest dílů, pro všechny.

    Já jako INFP bych samozřejmě a bez přemýšlení dělila taky na šest dílů (odpověď 4), ale bliklo by mi hlavou, že hostitel sám bude mít problém si vzít z důvodu špatného svědomí. Ale rozkrájela bych housky a všechny rozhodně povzbudila, aby si vzali svůj díl. Jmenovitě bych oslovila ty, co si nejvíc mákli, vypadají slabě nebo je čeká dlouhá cesta. Ta solidarita by pro mě byla mnohem důležitější než můj hlad.
    A dovedu si představit, že pokud bych se zrovna z nějakého důvodu cítila tak, že se mi nechce komunikovat, rozhodovat se, řešit, nechala bych si možná housky v batohu a "nechala to na potom" (odpověď 5). To ale jenom, kdybych měla nějaký takový momentální komunikační nebo náladový propad.
    Řešení 1 si u sebe nedovedu představit vůbec, to by asi nikdy nenastalo.
    MARYO
    MARYO --- ---
    LAVAN: Pokud je ta cesta zanedbatelná, se kterýma třema?
    BONDA: Mně na tom přijde samozřejmý to, že na to má právo aniž by mu kdokoliv měl co vyčítat, ale už ne to, že to udělá.
    _BENNY
    _BENNY --- ---
    BONDA: jakozto INTJ s tim v principu souhlasim :) i kdyz dost zalezi na okolnostech (bile pecivo typu rohlik klidne prenecham nekomu jinemu). na druhou stranu musim dodat, ze pokud mi nekdo vylozene nerekl "v zadnym pripade nevoz zadny jidlo, bude ho tady dost", pak jsem za poreseni sveho hladu zodpovedny ja sam a neocekavam, ze se o nej bude starat nekdo jiny.
    BONDA
    BONDA --- ---
    Dík za odpovědi, i když anketa v té anketové formě (zatím) nevznikla, nevadí. Jen pro zajímavost - já znám jednoho INTJ, který v té situaci samozřejmě a bez přemýšlení postupoval dle bodu 1. Když jsem to vyprávěla druhému INTJ, tak mi řekl, že to je přece jasné. Ostatní si mohli taky něco dovézt, nikdo jiný než oni sami za jejich žaludky odpovědnost nemá (teda v tomhle případě kromě hostitele). - Já to nijak nehodnotím, jen zaznamenávám. Zaujalo mě to.
    LAVAN
    LAVAN --- ---
    1 houska je dost velka pro dva lidi (aby zahnali skutecne akutni hlad), takze samozrejme rozdelim spravedlive 3 housky mezi vsechny lidi. Clovek vydrzi bez jidla hafo dnu, takze vydrzet cestu domu je nulovy problem - nezajimave, netreba resit.
    INFJ
    WRONSKI
    WRONSKI --- ---
    BONDA: 4. (Udelam z housek krutony do polivky.)
    ALONSY
    ALONSY --- ---
    MARYO: Jo, INTP a restaurace. :-)
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam