rekli byste, ze kdyz se nejste schopni naucit na zkousku, prinutite se az v ten den rano, nasledne jste po zasluze vyhozeni a za 14 dni mate dalsi termin, u kteryho se opakuje presne totez, takze jste opet vyhozeni, je to vrchol prokrastinace? nebo jeste ne? :) ve stredu je posledni termin, tak jsem zvedava, zatim jsem na to nesahla, nedokazu to proste. a v pondeli mam zkousku, ze ktery jsem minule byla taky vyhozena, protoze jsem se neprinutila se na to podivat. nejhorsi je, ze ono se snadno rekne "ta je lina, vysrala se na to", ale ja jsem z toho psychicky dost vyrizena, vim, ze musim, ale nedokazu si tu knihu vzit a cist a kdyz uz to udelam, tak nevnimam. no chapete to? sla jsem do skoly s predstihem, ze si nekde stranou sednu a jeste si to prectu, ale sedela jsem tam jak trubka a cumela vic nez hodinu do blba, v hlave prazdno. fakt me vytaci k nepricetnosti, kdyz nekdo tvrdi, ze je prokrastinace "jenom vymluva, aby byl clovek jako zajimavej." bych chtela videt, jak by tem dotycnejm bylo, kdyby po dobu celyho zkouskovyho travili x hodin denne sezenim na posteli, v ocich slzy, uzkost jako prase, vedomi, ze musim, sakra musim se jit ucit, nebo psat seminarku, ale nejde to. proste to nejde.