V tom seznamu jídel k průzkumu chybí košťáloviny - nechápu, jak se dá zelí nebo kapusta uvařit do řídké páchnoucí šedivé břečky. Dále plíčka na smetaně - vcelku chutné, ale vypadá to jako zvratky - jak lze z vnitřnůstek a smetany udělat zelenou omáčku, jsem nepochopila dodnes. A tzv. uzená polévka. Až ve třetí dekádě života jsem zjistila, že je to voda, ve které se vařilo uzené, nikoli uzená polévka.
Na základce byla jídelna poživatelná, ale dva měsíce žrádlovny na gymplu mi způsobily takové trauma, že do jakéhokoli institutu závodního strtavování nevstoupím dodnes, bez ohledu na zemi, kvalitu kuchyně, kulturu stravování atp. Mlasknutí upatlaného aluminiového tácu o upatlaný igelitový ubrus se mi ozývá někde v prodloužené míše dodnes.
LUKAZ: Bramborové šléšky jsou skvělé, ale musí se začít tím, že se uvaří brambory ve slupce, nastrouhají... průmslově vyrýběné bramborové šléšky bývají buďto z prášku (fujky fujky) nebo hlavně z mouky a to je pak průser. V zásadě se ovšem dají použít i italské gnocchi, ale nevím, jak moc a v jaké kvalitě jsou k mání v Čehůnii. No, uvařit, poházet kusy másla, do toho med, tvaroh, mák, dle gusta, nebo se dá použít olivový olej, ale musí být hodně aromatický (a ten v Čehůnii není k mání zcela určitě, to jsem několik let pátrala).