3) tomu o tom monismu a metafyzice moc nerozumim......nejsem nejak zvlast filozoficky kovana, ale asi pred rokem jsem cetla nejaky texty od jacquese derridy - v jednom (Structure, Sign and Play) freuda radi mezi heideggera a nietzscheho jako hlavni anti-metafyziky a v druhym (Freud and the Scene of Writing) tvrdi, ze je freud sice jeste nejak zaseklej v metafyzickym uvazovani ale jsou v nem momenty, ktere se metafyzice (pritomnosti) vzpiraji a ty je treba vysvobodit... o coz se v tom textu pokousi
cyve...
derrida je přesně ten, kterej se dobře poslouchá (já taky zhulenej vymyslim víc mentálních reprezentací), ale nedá se s ním nic dělat, v pravdě to je idealistickej blábol, něco jako internetová samoobsluha.
dyž jsem mluvil o metasfyzice, potrom jsem reagoval na kenyho v pohledech na svět.
Alr to se jednaslo o kartesianský pohled na svět, který všechno změří, zváží a je mu všechno jasný.(nepruďme se tu tematy jako osvícenství jako vláda rozumu a předobraz neoliberalismu)
Mwtafyzika je jiná, tito předpoikládají, žře je nám "pravý život skryt". A budeš-li tvrdit, že to freudianství netrvdí, potom se budeš hanebně mýlit.
To měl Derrida na mysli.
Vzhledem k tomu, že (na rozdíl od Junga) Freud byl téměř striktní materialista (proto to plodné propojení Marxe a Freudem), mohl Deridda zvrdit, že se z metafyziky vymanuje.
Monismus v metafyzice značí, že předpikládáme-li jimnou realitu, potom předpoikládáme i zdroje. Zdroje známe dva: duch a hmota. Platon tvrdil, že za skutečnosti je svět idejí, toť opravdový svět, Marx tvrdil, že jest to materie, která je předobrazem včeho dění. Na první poihlred se svět jeví jako taková skládanka chlastu, dětí, drog, práce, nafukovacích zviřátek, pro Platona však ne, pro něj to budou věčné ideje, které tvoří předoraz našich skutků. Marx bude tvrdit, žew jest to práce, matka pokroku, která všechno mění a ukazuje nám, co dělat. A Freud řekne, že je to na tobě, ať se pokoukáš a potom ať si lehneš a vykecáš se mu. Při tom vykecávání se te nebude ptát na to, cos viděla, ale co se ti o tom zdálo, co si pamatuješ z dětství a tak. Jestli jsme poitom "prokázali", že má pravdu (no, má pravdu, zase se z troho neposereme, žejo, drnda to byl, muhehe), potom trvalo minimálně drahně let, než se věděcká veřejnost s Freudem sýila a stále názor není jednotny (Proto se domnívám, že jediný zpusob je ne uvěřit, že plácal něco smysluplného - v tom bych nedal ani na Derridu /eště aby!!/ - anobrž vše prakticky použít a věcně prozkoumat.
Pro Freuda je realita zkryta ne ve tvém vědomí, ale nevědomí, o kterém nemůžeš vědomně nic říci, protože jseš hysterka, která blábolí hluboké pravdy, ale neví o tom a ještě se za svoje slova stydí.
A to to je základní popis každýho z nás, víc a víc všichni jednáme jen na základě svého či kolekticvního nevědomí, protože nikoho nebaví zvyšovat osobní uvědomění , snazší je drhnout peníze a osvobozovat se tím, kolik máš peněz a kam pojedeš na dovolenou. Žádná metafyzika, všechno je zjevně, když máš benzin, potom jedeš autem, pokud más peníze na benzin, jseš svoboná ve svých rozhodnutí, kam pojedeš. Žádnej ideální svět, žádná filozofická muka, žádná skuga ili chándra. Vše je fajn, když i je blbě, jdi k doktoru, zaplat a neřeš.
O tom jsem mluvil, nikdy jsem nepohlížel na metafyziku špatně (nebyl to Žížek, který tvrdil, že Marx je pro studium politické a jaké filosofie) je stejně důležitej jako Platon?), dokonce mi příjde kartesiánskej pohled okleštěnej o důležitý funkce lidského života (soucasná exporimantální psychologie a biosociologie dává za pravdu jak Marxovi tak Freudovi, tedy, metafyzici ve smyslu blábolové, se nekonají...
no, ale zase jsem se rozkecal...seru na to...metafyzika je podobná jako ontologie: musíš se zahledět, je to, buď jak buď, jedna z archaických forem uvažovaní o jsoucnu...Bondy taky není špatnej ontolog, ale to je surrealismus, marxismus a alkohol...muhehe...