MISERY: A tahle verze vážně stojí za to, jen Koruna králů už mi přišla zbytečně složitá a připouštím, že jsem ji zhruba v polovině vzdal. Nicméně, autor vzal původní verzi, překopal, rozšířil asi tak o stodvacet procent každou knihu (snad s vyjímkou shamutantské pahorkatiny, ta mi o moc složitější nepřišla) a atmosférou a nápady je to úplně někde jinde. Asi nejlepší pro mne bylo sedm mystických hadů (možná proto, že kniha byla suverénně nejslabší a tohle rozšíření konečně plně využilo potenciál prostředí).

SLAVIDAN: Ptal jsi se na názor, tak ho máš mít :)

Armády smrti jsem nehrál, tak nemůžu hodnotit
Černokněžníkova krypta, Jeskyně sněžné čarodejnice, Propasti zla i Samuraiův meč trpí tím, že správná cesta je nelogická - buď nemáš žádnou nápovědu a volíš náhodně nebo na základě předchozích cest a nebo je třeba udělat naprosto nesmyslné rozhodnutí, aby jsi šel správnou cestou (naštěstí tam nejsou Otroci propasti, protože ty jsou v tomhle absolutně ultimátní)
Chrám zkázy a Ostrov ještěřího krále trpěli strašlivou lineárností, ale Chrám zkázy při tom byl alespoň relativně zábavný (i když je škoda, že se nedal dohrát oběma cestama), zatímco ostrov byl spíš zmatený a neustále měnil styl příběhu. A společník mohl přežít déle než tři odkazy :)
Nemrtvá spravedlnost není špatná (i když si myslím, že v Negart Group jsou i lepší), ale pokud ji hrajete poctivě a podle pravidel tak je skoro nedohratelná - hra trpí nekvalitním bojovým systémem - čtyřtisícová jednotka zkušených veteránů - meč a štít (na otevřeném poli bych rád zdůraznil) se sice asi dokáže nějaký čas té třicetittisícové armádě skřetů odolávat, ale nemůžou vyhrát. Tak v téhle hře ano.
O Norikovi je suverénně nejlepší český gamebook, jaký sem zatím hrál. Díky bohu, že nemá pokračování, které by ho zprasilo.
Lone Wolf je bez debat, ale výběr Útoku ze tmy a Ohně na vodě je pro mne trochu překvapivý. S Útokem ze tmy souhlasím (i přes strašlivou neligočnost na několika místech - třeba obrana mostu - má nehustější atmosféru ze všech), Oheň ze tmy zase trpí možností cest, z nichže je pouze jedna (tedy až do Errat) správná a člověk nemá žádnou stopu, kterou si vybrat. Já bych osobně byl třeba pro Zajatce času, ale to už je asi opravdu hodně osobní preference.
Bažiny škorpionů byli hodně překvapivé a velmi dobré. Značně neobvyklé, ale právě to je dělalo unikátní.
Ve službách krále Reginalda je zvláštní kočkopes. Geniální části (hrad, cesta přes duchy zamořenou jeskyni) se kříží s absolutně stupidními a bolestivými částmi (CVAK - otoč na odkaz xy) Modří už vědí.
Co tam dělá Vesmírný zabiják, to netuším. Byl to můj první gamebook Steve Jackson, Jack Livingston a málem už jsem díky němu k dalšímu nedošel. Má to skvělý začátek, naprosto nepochopitelný střed (kterému se taky lze bez problémů vyhnout a nic se nestane) a naprosto mizerný konec.

Za mne tam chybí určitěod Jacksona/Livingstona Labyrint smrti, Fantom ulice a Strašlivý netvor. Co se LW týče, tam už jsem se vyjádřil (jo a určitě Útok ze mty první verze - nepřepsaná :)) a z českých bych tam určitě přidal Zlodhův hrad, který sice je takový chudý Reginald, ale se skvělou amtosférou a z Negart Group bych přidal Hlavu Smrtihlava a Zlaté Údolí. Možná ještě Ochránce, ale tady jsem na vážkách - dobře napsaný a dohratelný, ale chvíli jsem si musel zvykat na styl a finální boss se snad podle pravidel nedá porazit. Všeobecně, právě tímhle trpěli Knackovi knihy víc než Dachovi - nejvíc je to vidět u Krále noci. Hrát nesilovou postavu znamenalo prohrát. Bez vyjímky.