• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    JACOBFilosofie existence - Existencialismus
    Existentialism is a term that has been applied to the work of a group of nineteenth and twentieth century philosophers who, despite doctrinal differences, shared the belief that philosophical thinking begins with the human subject — not merely the thinking subject, but the acting, feeling, living human individual. In existentialism, the individual's starting point is characterized by what has been called "the existential attitude," or a sense of disorientation and confusion in the face of an apparently meaningless or absurd world. Many existentialists have also regarded traditional systematic or academic philosophy, in both style and content, as too abstract and remote from concrete human experience.

    Existentialism emerged as a movement in twentieth-century literature and philosophy, foreshadowed most notably by nineteenth-century philosophers Søren Kierkegaard and Friedrich Nietzsche, though it had forerunners in earlier centuries. Fyodor Dostoevsky and Franz Kafka also described existential themes in their literary works.

    Other notable philosophers of existence may follow as such: Albert Camus, Jean-Paul Sartre, Gabriel Marcel, Maurice Merleau-Ponty.

    Major concepts

    * 5.1 A focus on concrete existence
    * 5.2 Existence precedes essence
    * 5.3 Angst
    * 5.4 Freedom
    * 5.5 Facticity
    * 5.6 Authenticity and inauthenticity
    * 5.7 The Other and The Look
    * 5.8 Reason
    * 5.9 The Absurd


    Jazyk klubu je cestina - hlavicka je v anglictine spise z pohodlnosti :)
    Klub by mel reflektovat filosofii, myslenky a pocity filosofu existence, a to i tech, kteri se k filosofum rozhodne nechteli radit (Camus napr.). Ukolem tohoto klubu neni vymyslet nic noveho, spise si polozit otazku, zda a jak je tento myslenkovy proud sto schopny oslovit cloveka a jeho zivot.


    Nejaka literatura k nalezeni na http://x.anise.cz/ebook/
    Pokud mate nejakou knihu ci autora v elektronicke podobe, ktery spada do tematu a neni zde vylistovan, prosim podelte se (me do posty, pridam to tam)
    A prosim, knihy pouze v cestine, pripadne v originalnim jazyce. Cist Nietzscheho v anglictine myslim neni uplne nutne ;)
    rozbalit záhlaví
    JACOB
    JACOB --- ---
    KOMATSU: co myslis? Na zaklade ceho rika ze existencialismus neni ateismem .. ? asi na zaklade toho, ze je existencialista ;)

    A co se tyce toho Boha, no, me osobne prijde, ze ve fazi odpovedi na "lidskou otazku", ve ktere se lidstvo prave ted nachazi neni otazka Boha az tolik podstatna.. tj., ze bychom treba snad mohli se na chvili prestat ptat po Bohu a zacit se ptat po sobe samych. Pro nabozensky smyslejici cast populace tomu muzeme treba klidne rikat "myslenkovy experiment" ;')

    Ja osobne se Sartrem souhlasim. Je mi v podstate uplne jedno, zda Buh je ci neni, nepopiram ho a ani ho nedokazuju. Ted potrebuju neco vyresit a chci to udelat sam, potrebuju to udelat sam, musim to udelat sam, kvuli sobe. A az to udelam, zacnu premyslet nad Bohem
    GREATDRAKE
    GREATDRAKE --- ---
    KOMATSU: Vzhledem k tomu, že solipsistický pohled na svět je nevyvratitelný a logicky uzavřený nevím, jestli tahle poznámka na mou (ne zcela vážně, jak bylo na začátku inzerováno) míněnou repliku je přikývnutí nebo odmítnutí :)
    KOMATSU
    KOMATSU --- ---
    JACOB: Na základě čeho tak autor soudí?
    GREATDRAKE: To je ale solipsismus jak brno...
    GREATDRAKE
    GREATDRAKE --- ---
    KOMATSU: S trochou škodolibosti se dá říct, že je to jen a pouze člověk, který přiznává bohu jeho právo na existenci. I kdyby se zde zjevil archanděl Nasrael s plamenným mečem - je to právě jen a pouze pozorovatel, který danému jevu přiřkne označení "pravdivý" - a nese za to on sám zodpovědnost.
    KERBOT
    KERBOT --- ---
    JACOB: Tohle je fajn.
    JACOB
    JACOB --- ---
    KOMATSU: Existencialismus neni ateismem predevsim v tom smyslu, ze by se vycerpaval dokazovanim, ze Buh neexistuje. Spise prohlasuje: i kdyby Buh existoval, nic by se nezmenilo; to je nase stanovisko. Ne snad, ze bychom verili, ze Buh existuje, nybrz ze si myslime, ze problemem neni jeho existence; ne, je treba, aby clovek nasel sebe sama a presvedcil se, ze nic ho nemuze zachranit pred nim samym, ani platny dukaz existence Bozi. -- Z knihy o dva posty dole ;-)
    KOMATSU
    KOMATSU --- ---
    Poctivý vůči své vlastní existenci... to jenom za předpokladu, že univerzum je kýbl sr*ček.... ale co když existuje bůh? :)
    JACOB
    JACOB --- ---
    Inu, takze po nejakych dilcich problemech se mi preci jen podarilo ziskat dva (zcela nove) vytisky zde nekolikrat zminene Sartrovy prednasky "Existencialismus je humanismus", takze jeden z nich davam k dispozici prvnimu, kdo si o nej rekne :) Kdo ted zavaha, vydavatel mi vcera potvrdil, ze dojde pravdepodobne k dotisku knihy nekdy na podzim tohodle roku

    kniha viz http://www.kosmas.cz/knihy/108101/Existencialismus-je-humanismus/
    Existencialismus je humanismus - anotace
    Druhé vydání po šedesáti letech je doplněno obsáhlou diskusí, která se rozproudila po Sartrově přednášce. Slavný text známého francouzského filosofa a spisovatele poskytuje skvělý vhled do povahy jednoho z nejvlivnějších myšlenkových směrů 20. století. Srozumitelně a stručně, místy snad až lapidárně zde Sartre nastiňuje, oč existenciálním myslitelům jde. Ke slovu přicházejí témata jako úzkost, svoboda volby, morálka, zodpovědnost, svědomí, Bůh a mnohá další. Tento text z roku 1945 je svého druhu „manifestem“ existencialismu a jako takový patří bezesporu k základním filosofickým textům vůbec. Překlad zahrnuje i Sartrovu diskusi s filosofem P. Navillem a je doplněn doslovem Petra Horáka, který celé dílo zasazuje do historických souvislostí.
    JACOB
    JACOB --- ---
    mysleno jako poctivy vuci sve vlastni existenci
    JACOB
    JACOB --- ---
    Tak ono, ja nechtel naznacovat, ze by snad Descartes byl existencialista :) A zrovna co se tyce Descartova Boha, tak sem mel v patek blokovy seminar, kde se todle tema docela hojne diskutovalo. V podstate jsme dosli k tomu, ze i kdyz pro nektere (treba pro meho oblibeneho Tomase Holecka) je Descartuv Buh cira matematika, tj. zpusob, jak ziskat jistotu k jakemukoliv kroku Metody (na to hadam odkazujes tou globalni skepsi), tak je asi docela nepochybne, ze on byl silne verici clovek a tu viru mu asi neodpare ani logik jako Holecek. Zas jsou jini, co mu toho Boha vycitaji jako "zradu" prave te jeho poctivosti, mimo jine myslim ze zrovna i ten Sartre v tom, co jsem citoval.
    Jinak, cetl sem tudle v nejakem doslovu k Sartrovi, ze Georges Poulet zinterpretoval celou Sartrovu Nevolnost jako parodii na Descartovu Rozpravu o metode :) Nemate to nekdo v cestine/anglictine.. ?:) To by mohlo byt fakt fascinujici cteni :)

    Co jsem puvodne myslel je spis takovy nejaky prvoplanovity.. no, respekt asi, vuci Descartovi jako takovemu. Mam pocit, ze i takovy Nietzsche ho ma docela silny (no dobre, Nietzsche ma respekt a zaroven disrespekt k podstate komukoliv, ale stejne..). Proste jenom pokazde, kdyz ho ctu, tak mam pocit jakobych cetl nejakeho opravdu poctiveho cloveka. A v jistem smyslu, co jineho je existencialista, kdyz ne zcela poctivy clovek?:) Alespon tedy pro me
    KOMATSU
    KOMATSU --- ---
    JACOB: Jaká Descartova poctivost? Metodologická? Inu, proč ne, jenomže Sartre si patrně nevšiml jedné věci (jeho interpretace Descarta je vskutku existencialistická, leč s Descartem nikterak nesouvisí), a totiž to, že Descartes nebyl žádný existencialista, ale metafyzik a epistemolog. Totiž jeho metodologická kroky slouží k vymanění se ze dvou věcí: nekonečné řady fundacionismu a dostání se z globální skepse, která by končila v solipsismu. Především kvůli tomu druhému Descartes postuluje Boží existenci - jako jediné možné (!) východisko z jeho hyperskepse. Dodnes nebylo rozřešeno východisko z Descartovsky nastaveného globálního skepticismu a přijímají se vždy určité základní (nepoctivé :) intuice.
    JACOB
    JACOB --- ---
    Podstatná je kontingence. Chci říct, že existence už svou definicí není nutnost. Existovat znamená prostě být tu: existující se objevují, dají se potkat, ale nikdy je nelze odvodit. Myslím, že někteří lidé to pochopili. Jenomže se pokusili překonat onu kontingenci tím, že si vymysleli nezbytnou bytost a příčinu sama sebe. Avšak žádná nezbytná bytost nemůže vysvětlit existenci: kontingence není falešnou podobou, zdáním, jež lze rozptýlit; je to absolutno, tedy dokonalá bezdůvodnost.

    Take mate, i z pozice existencialistu, takovy zvlastni respekt pred Descartem?:) Me ta jeho "poctivost za kazdou cenu" porad udivuje :) A koukam Sartra taky :') Je v tom neco fascinujiciho
    JACOB
    JACOB --- ---
    A pak tu jsou slova, uvnitř myšlenek, nedokončená slova, náčrtky vět, jež se neustále vracejí. Pokračuje to, pokračuje... a konce to nebere. Je to horší než všechno ostatní, protože se cítím odpovědný a spoluvinný. Například to bolestné přežvykování: existuji, to udržuji já. Já. Tělo žije docela samo, když už jednou začalo. Ale myšlence dávám pokračovat já, já ji rozvíjím. Existuji. Domnívám se, že existuji. Ach, ten dlouhý závit, ten pocit existence - rozvíjím ho velice jemně... Kdybych si mohl zabránit v myšlení! Zkouším to, daří se mi to: mám dojem, že se mi hlava zaplňuje kouřem... a už to začíná: „Kouř... nemyslet... Nechci myslet... Myslím, že nechci myslet. Nesmím si myslet, že nechci myslet. Protože i to je myšlenka." Což to nikdy neskončí?

    Moje myšlenka, to jsem já: proto nemohu přestat. Existuji, protože myslím... a nemohu si zabránit v myšlení. Dokonce v tomto okamžiku — je to úděsné —, jestliže existuji, pak proto, že mám hrůzu z existence. To já, já se vytahuji z nicoty, o niž usiluji: nenávist, zhnusení existencí, to jsou jen různé způsoby, jimiž jsem přiveden k existenci, jež mě ponořují do existence. Myšlenky se rodí za mnou jako závrať, cítím, jak se mi rodí za hlavou...jestliže povolím, přijdou dopředu, mezi - vždycky povoluji, myšlenka bytní, bytní a už tu je, obrovitá, celého mě zaplňuje a obnovuje mou existenci.

    Mám nasládlé sliny, tělo vlahé; cítím, že jsem bez chuti. Můj kapesní nůž leží na stole. Otevírám ho. Proč ne? Rozhodně to bude malá změna. Pokládám levou ruku na zápisník a vrážím si nůž pořádně do dlaně. Pohyb byl příliš nervózní; čepel sklouzla, zranění je povrchní. Krvácí to. A co má být? Co se změnilo? Přesto se dívám s uspokojením na bílý papír, kde maličká kaluž krve na řádcích, které jsem před chvílí napsal, konečně přestala být mnou. Čtyři řádky na bílém papíře, krvavá skvrna, to vytváří dobrou vzpomínku. Budu muset pod to napsat: „A onoho dne jsem se rozhodl, že knihu o markýzi de Rollebon nenapíšu."
    Ošetřím si ruku? Váhám. Pozoruji jednotvárný pramének krve. Právě se začíná srážet. Je konec. Kolem řezu vypadá má kůže rezavě. Pod kůží zůstává už jen nepatrný pocit, podobný těm ostatním, snad ještě nevýraznější.

    Odbíjí půl páté. Zvedám se, studená košile se mi lepí na tělo. Odcházím. Proč? Prostě proto, že právě tak nemám žádný důvod to neudělat. I kdybych zůstal, i kdybych se tiše ukryl do kouta, nezapomněl bych se. Byl bych tu, tlačil bych na podlahu. Jsem.
    KOMATSU
    KOMATSU --- ---
    JACOB: Tak člověk, který to psal, to myslel vážně, je to náš profesor. Ale je to spíše jen pro pobavení :)
    JACOB
    JACOB --- ---
    KOMATSU: hm, vtipna glosa ;-) jak moc vazne je to mysleno?;) tj., vyzaduje to nejakou reakci, nebo je to spise tak k intelektualnimu pobaveni?;)
    KOMATSU
    KOMATSU --- ---
    Jedna vtipná glosa z naší katedry:

    http://profil.muni.cz/03_2000/state_krob.html

    :)
    JACOB
    JACOB --- ---
    predpokladam, ze podobny text lze najit u kazdeho existencialisty. Napr. Camus: (je to sice samozrejme zcela jina perspektiva, ale pro me osobne je to velmi podobna vec)

    Jednou mi rekla: "Proc je pro nas neprijatelna predstava vecneho zivota? Protoze to je konec koncu blazenost, kterou si neuvedomujeme - a protoze my chceme byt, to znamena vedet, ze jsme. Tak proc tedy mit svetu za zle to, co nam prave toto vedomi dava, to jest zlo a utrpeni? Ja jsem utrpeni vzdycky prijimala s jakousi radosti, s radosti z byti." Rikam ji, ze v tomhle je genialni. Genialni? Ano, protoze ma mimoradne nadani pro zivot, jako jedina ze vsech lidi, s nimiz jsem se kdy setkal, jej totiz nese s prirozenou hrdosti.
    JACOB
    JACOB --- ---
    WENCA: Nietzsche, Mimo dobro a zlo ;)
    novi filosofove jako "opravdu svobodni duchove", tj. protiklad vuci tomudle:


    Ve všech zemích Evropy a právě tak v Americe existuje dnes cosi, co toto jméno zneužívá ; velmi úzká, zajatá, do řetězů ukutá vrstva duchů, kteří chtějí téměř pravý opak toho, co je obsaženo v našich úmyslech a instinktech. Patří, zkrátka a špatně, k nivelizátorům, tito nesprávně nazývaní "svobodní duchové" - jako výmluvní a psaví otroci demokratického vkusu a jeho "moderních idejí" : vesměs lidé bez samoty, bez vlastní samoty, nemotorní dobří chlapíci, jimž nelze upřít ani odvahu, ani úctyhodnou mravnost, jenže jsou právě nesvobodní a k smíchu povrchní, především svým základním sklonem spatřovat ve formách dosavadní staré společnosti příčinu veškeré lidské bídy a nevydařenosti : čímž je pravda šťastně postavena na hlavu ! Čeho by všemi silami chtěli dosáhnout, je všeobecné štěstí stáda na zelené pastvině, s jistotou, bezpečím, pohodou, snadným životem pro každého ; obě jejich nejobehranější písničky a nauky se nazývají "rovnost práv" a "soucit se vším trpícím" - i utrpení samo berou jako něco, co je třeba odstranit.
    WENCA
    WENCA --- ---
    JACOB: z ceho to je?
    JACOB
    JACOB --- ---
    Byli jsme v mnoha krajích ducha domovem, alespoň jako hosté ; vždy znovu jsme unikali příjemně zatuchlým koutkům, do nichž nás už už zahnaly naše prvotní lásky a nenávisti, mládí, původ, náhodná setkání s lidmi a knihami, nebo dokonce únava z putování ; plni zloby vůči lákadlům závislosti, jež leží skryta ve cti nebo penězích nebo úřadech nebo nadšení smyslů ; vděčni dokonce za nouzi a nemoc plnou zvratů, protože nás vždy znovu vyvázala z nějakého pravidla a jeho "předsudku", vděčni bohu, ďáblu, ovci a červu v nás, zvědavi až k neřesti, badatelé až ke krutosti, s prsty nerozpakujícími se nad neuchopitelným, se zuby a žaludky pro to nejnestravitelnější, připraveni ke každému řemeslu, jež vyžaduje bystrost a ostré smysly, ochotni ke každé smělosti, díky přemíře svobodné vůle", s viditelnými i tajnými dušemi, jimž nikdo snadno nevidí do posledních úmyslů, s viditelnými i tajnými důvody, jejichž konce by žádná noha nedošla, skryti pod plášti světla, dobyvatelé, třeba se podobáme dědicům a rozhazovačům, pořadatelé a sběrači od rána do večera, lakomci svého bohatství a svých nacpaných šuplíků, hospodární v učení a zapomínání, vynalézaví ve schématech, občas hrdí na tabulky kategorií, občas pedanti, občas noční sovy práce i za jasného dne ; ano, je-li třeba, dokonce strašáci - a dnes toho třeba je : jelikož jsme totiž rozenými zapřisáhlými žárlivými přáteli samoty, své vlastní nejhlubší nejpůlnočnější nejpolednější samoty : - takovým druhem lidí jsme, my svobodní duchové ! a možná jste i vy něčím z toho, vy přicházející ? vy noví filosofové ?
    JACOB
    JACOB --- ---
    No, pokud bych se chtel Nietzschem venovat delsi dobu, zacnu tou Zrozeni tragedie. Pokud bych si chtel precist jednu jeho knizku a uz se jim nikdy nezabyvat, prectu si asi treba Antikrista
    KOMATSU
    KOMATSU --- ---
    Nietzscheho jedině v Heideggerově interpretaci
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam