Tak mě napadlo, kde se vzaly ty sklony lidstva myslet si, že to tady má nějakej důvod?

Určitě by to chtělo originál, ale takhle je to stejné jako "subjekt síla se projevuje". Vtip se tu zdá být v tom, že v případě "síla pohybuje" má síla pohybovat něčím jiným, co samo touto silou není. Ale tady se zdá být to od síly odlišné právě v další větě - síla jakožto vůle "přemáhá, poráží, panuje, žízní..."
Možná se tu rýsuje důvod, proč Heidegger označil Nietzscheho za metafyzika - Nietzsche sám se ještě nezbavil metafyzického myšlení, ačkoliv ho kritizuje a postuluje jakousi sílu/vůli za jevy, která se pro-jevuje skrze známé jevy jako je "přemáhání, porážení, panování" apod.
Podle Nietzscheho pak vlastně subjekt-predikátová forma výroku je v zásadě chybná a matoucí a neodpovídá skutečnosti.
Správné slovo by pak snad mělo být "silování" :)

KOMATSU: a ta druha poznamka:

Určité kvantum síly je právě také kvantum pudu, vůle, působení - ba dokonce to není vůbec nic jiného než právě toto puzení, chtění, působení samo, a jen jazyk (a v něm zkamenělé základní omyly rozumu) nás svádí k tomu chápat všechno působení mylně jako podmíně něčím působícím, "subjektem".

KOMATSU: super :) ja si presne toho vsiml taky, ale presel jsem to s tim, ze v tom prvni odstavci "sila pohybuje" je mysleno, jako "subjekt sila pohybuje - a subjekt sila nemusi pohybovat" - teda, mozna to tam neni napsany uplne nejlip, ale v ramci toho co pise to imho dava smysl
mozna ze v nemcine je to napsany vice smysluplne

JACOB: Inu, teď už ho poznávám. :)
Nicméně poslední odstavec je mi v rozporu s předchozím...

Totiž:

"Přírodovědci nepostupují o nic lépe, když říkají "síla pohybuje, síla působí" a podobně – celá naše věda, navzdory veškerému svému chladu, veškerému oproštění od afektu, se ještě nalézá v područí jazyka a nezbavila se podstrčených děcek, "subjektů"

zcela popírá tohle: "Požadovat od síly, aby se neprojevovala jako síla, aby nebyla vůlí přemáhat, vůlí porážet, vůlí panovat, žízní po nepřátelích a odporu a triumfech"

Zároveň je u Nietzscheho přítomen silný redukcionismus a zároveň "kvantový skok" od jakési "síly", která se ještě ke všemu nějak projevuje a ještě ke všemu transformuje ve "vůli přemáhat, vůli porážet, vůli panovat..."

no neni to krasne, v klubu existencialismu kritizovat svobodny subjekt jako iluzi?;-)

konec koncu, muzeme pokracovat v ramci stejneho odstavce

.... jako by snad sama slabost slabocha - a to přece znamená jeho podstata, jeho působnost, celá jeho jediná, nevyhnutelná, nezaměnitelná skutečnost - byla dobrovolným výkonem, čímsi chtěným, čímsi zvoleným, činem, zásluhou. Tento druh člověka víry v indiferentní, svobodně volící "subjekt" potřebuje z pudu sebezáchovy, sebeakceptování, jímž se obvykle posvětí každá lež. Subjekt (nebo, abychom mluvili populárněji, duše) byl snad proto doposud na zemi tím nejlepším článkem víry, protože ohromnému množství smrtelníků, slabým a utlačeným všeho druhu, umožňoval onen sublimní sebeklam, dovoloval vykládat i slabost jako svobodu, prostý fakt slabosti jako zásluhu.

A ja bych snad jen dodal: ne jenom slabost jako zasluhu, ale i silu

WOODMAKER: v tom druhem co jsem pastoval vidim jako nejpodstatnejsi slovo indiferentní - to jest, podle me to implikuje, ze kazdy (nebo pripadne i ten blesk samotny) mame "nekde uvnitr", - tady je ta "duse" -, nejake naprosto svobodne a objektivni jadro, asi dane od boha nebo nevim kde se ma vzit, ze ktereho snad mame mit moznost "nebyt" tim kym jsme: to jest, viz dalsi citace, chtit, aby se snad silny projevoval jako slaby, ale stale magicky zustaval silnym

(jinak samozrejme jde o Nietzscheho, pro ty, kteri nepoznali:)

Že jehňata nevraží na velké dravce, nijak nepřekvapuje: není to však žádný důvod, proč velkým dravcům zazlívat, že loví malá jehňata. A jestliže si jehňata mezi sebou říkají "ti dravci jsou zlí; kdo je tedy co možná nejméně dravcem, ba jeho pravým opakem, jehnětem - není ten snad dobrý?" pak není takto vytyčenému ideálu co vytýkat, byť si na to dravci budou pohlížet asi trochu ironicky a možná si i řeknou: "my jim nic nezazlíváme, těm dobrým jehňatům, my je máme dokonce rádi: není nad křehké jehňátko."
Požadovat od síly, aby se neprojevovala jako síla, aby nebyla vůlí přemáhat, vůlí porážet, vůlí panovat, žízní po nepřátelích a odporu a triumfech, je stejně pošetilé jako žádat od slabosti, aby se projevovala jako síla.

JACOB: No nejsem si vůbec jist, zajímá mě to proto, že bych si spíše dohledal kontext a další autorovy myšlenky, protože to vypadá zajímavě..

... snad to nebude 100% OT ...

On do sebe si kreslí, krátké vzory seje a každou kapkou barvy, myslí konec děje.
Těmi, co jsou jím, sám sebe pozoruje a oni jediní ví stále přesně kde je.
Každý krátký vzorec jde do neurčita a ve všech různých tvarech se vždy přepočítá.
V jeho samotném se zvyšuje integrita a tomu počítání říkáme "realita".

JACOB: to by se dalo přirovnat k trhu, který vznikl, až když si jej někdo všiml. Do té doby ale fungoval, a dalo by se říct, že jako celkem inteligentní organismus, aniž by o sobě věděl.
JACOB: tohle jsou samý podpásovky ... člověk si vždycky řekne "ajo" a pak si připadá jako všechno a nic ... jako průběh aktivity.

nu, neni to slozite uhadnout, nicmene - neni to jedno?:) resp., nejake komentare k textu spise nez k autorovi?

JACOB: Od koho to je?

ECLECTICA: Nu, není problém se zkratkou vrátit zpět k existencialismu při slovech "na logickém systému, v jehož zajetí jedinec jedná, záleží o řád méně nežli na samotných skutcích dotyčného" - logický systém může být důvod činu a jeho vysvětlení. Nikdy však absolutní omluva či něco, co by zbavovalo odpovědnosti za ten čin. :) Teorie multiverza je z tohoto pohledu vlastně zcela nedotýkající se meritu zkoumání.

GREATDRAKE: to nic, asi jsem pod vlivem teorie multiverza, pracovala jsem teď na knížce, která se tím zabývá. To už bychom ale skutečně zabrousili mimo vody existencialismu :)

ECLECTICA: tak téhle poznámce už nerozumím vůbec :) Tedy slovům ano, ale kam tím autor směřoval je mi záhadou.

GREATDRAKE: to byla jen taková poznámka pod čarou aneb Vždycky můžeme být v zajetí toho nejlogičtějšího systému, který ovšem není ten (jediný) pravý.

ECLECTICA: girl, you don't know the half of it...

Zajisté lze nad konečně dimenzionální bází logických výroků sestrojit velmi mnoho zajímavých prostorů. No a? Debata nad solipsismem (nikdy si nejsem jist že jsou tam jen 'i') je zajímavá právě pro nevyvratitelnou korelaci solipsismu s realitou. A na rozdíl od Komatsua, pro mne je to systém nikoli do muzea, ale něco, na co se chodím koukat abych se toho bál a snažil se držet v povzdálí.