• úvod
  • témata
  • události
  • tržiště
  • diskuze
  • nástěnka
  • přihlásit
    registrace
    ztracené heslo?
    JACOBFilosofie existence - Existencialismus
    MAFTIK
    MAFTIK --- ---
    STAROJDA: Já od Šestova četl celkem 4 knihy. Nejdůležitější a nejlepší je určitě hlavní dílo Athény a Jeruzalém. Je ale pravda, že Šestov se hrozně opakuje. Jinak co se týče mne osobně a existencialismu, je to se mnou asi takto.
    A jinak, nedávno jsem si také s velkou chutí přečetl doktorskou práci Martina Jabůrka o meontologické svobodě u N. Berďajeva. Velmi doporučuji! Je ke stažení na webu.
    STAROJDA
    STAROJDA --- ---
    MAFTIK: mě doslova uchvátil svým ruským patosem. Ten mi umožnil pochopit duši existencialisty, ikdyž sám jsem spíš na druhé straně spektra (což není zas tak daleko :)). Takže ho mám teď v knihovně, ač si to znovu asi už nepřečtu (při druhém čtení jsem skončil v půlce). Je to podle mě úctyhodný článek moderní filosofické domácí knihovničky ;)
    MAFTIK
    MAFTIK --- ---
    A když už jsme u toho Kierkegaarda ...

    Jinak book, škoda že to tu moc nežije a že jsem to tu neobjevil dřív ...
    MAFTIK
    MAFTIK --- ---
    STAROJDA: Tak Šestova mohu opravdu jen doporučit. Svého času jsem jej četl s velkým nadšením
    LOBOOMF
    LOBOOMF --- ---
    tady je kdyžtak odkaz na stránku

    dynamin / onomasia kata dynamin - "naming by function", relative system of note names in ancient Greek music
    http://www.tonalsoft.com/enc/d/dynamin.aspx
    LOBOOMF
    LOBOOMF --- ---
    (Greek: "naming by function")
    [John Chalmers, Divisions of the Tetrachord]
    Relative system of note names, varies with the mode, or key (Tonos), but not genus, same as the Onomasia kata Thesin in the Dorian tonos.

    nebo to chceš přeložit?
    STAROJDA
    STAROJDA --- ---
    A jeste doplnim - Kirkegaarda jsem vzdycky chtel poznat, ale po Bazni a chveni jsem citil ze se s nim nejak myjim. Az pozdeji jsem zjistil, ze zejsem existencialista. K tomu abych si toto ujasnil me hodne pomohla kniha od ruskeho existencialisty Šestova (Kirkegaard a existencialni filosofie).

    http://search.mlp.cz/?lang=cs&action=sTitul&key=64686
    STAROJDA
    STAROJDA --- ---
    SRNECEK: Popravde jsem od nej cetl jedinou knihu, ale podle me je na zacatek dobra - Bázeň a chvění. Autobiograficke a hodne intimni dilo.
    SRNECEK
    SRNECEK --- ---
    Tip na dílo od Kierkegaarda? Čím začít...
    UMLAUT
    UMLAUT --- ---
    JACOB: Jediné, co mu z rukou zůstalo, jsou špičky prstů, jimiž stiskává klávesy ve hře se symboly. Nový člověk již není mužem činu, ale hráčem: je „homo ludens“ a ne „homo faber“. Život mu již není dramatem, ale hrou. Není již věcí jednání, spočívá v zážitcích. Nový člověk nechce nic dělat nebo mít, ale prožívat. Chce něco zakoušet, poznávat a především si užívat. Jelikož se nezabývá věcmi, nemá žádné problémy. Namísto toho má programy. A přesto všechno je také člověkem: zemře a ví to. My zemřeme na věci jako na nevyřešitelné problémy; on zemře na nevěci jako na chybné programy.

    Vilém Flusser, Nevěc (Vilém Flusser, Das Unding I, in: Idem, Dinge und Undinge, 1993)
    JACOB
    JACOB --- ---
    Nyní je také jasně vidět, před čím člověk ve své každodennosti utíká. Nikoli před věcmi, nýbrž právě k nim jakožto k věcem, u nichž se může jeho existence ztracená do neurčitého 'ono se' zdržovat, ukolébána v důvěrné obeznámenosti světa. Útěk, který se ve svém upadání uchyluje do „zabydlenosti", kterou skýtá veřejnost, je útěkem před nezabydleností, tzn. před onou 'tísnivou nehostinností', která prostupuje člověka jakožto vrženého tvora, který je vydán sobě samému v pobývání na světě. Tato 'tísnivá nehostinnost' je člověku stále v patách a ohrožuje, i když nikoli výslovně, jeho každodenní ztracenost v neurčitém 'ono se' veřejných mas a bezmyšlenkovité pohodlnosti. Toto ohrožení může jít fakticky ruku v ruce s pl­nou jistotou a bezstarostností každodenního života. Úzkost se může dostavit i v nejbanálnějších situacích. Není ani třeba tmy, v níž se člověka obvykle snadněji zmocní ona 'tísnivá nehostinnost'. Tma je totiž situace, v níž určitým důrazným způsobem „nic nevidí­me", i když právě svět je ještě, ba naléhavěji, svět stálé „tu".

    Úzkost zjevuje člověku možnost existovat k sobě samému, to zna­mená zjevuje volnost pro svobodu zvolit a uchopit sebe sama. Úzkost přivádí člověka před jeho svobodu k..., k auten­ticitě jeho existence jako před možnost, jíž vždy sám už jest.


    -- Heidegger, Bytí a čas (specifický jazyk místy značně upraven pro ne-filosofy :)
    KOMATSU
    KOMATSU --- ---
    Myslim, že tohle sem určitě patří

    Turin Horse / Monologue (En&Gr subs) - YouTube
    http://www.youtube.com/watch?v=Yl-Rp0mAUxQ
    STADIK
    STADIK --- ---
    Kdyby někdo neznal - pro mě dost inspirativní:
    Miguel de Unamuno a španělská Generace '98..
    (V textu odkazu odkaz na The Tragic Sense of Life.)
    DICK147
    DICK147 --- ---
    nevite nekdo o ebook Ludwig Landgrebe, Filosofie pritomnosti (akademie 1968)?
    PSYCHOPATICK
    PSYCHOPATICK --- ---
    Ahoj chtěla bych se zeptat nemáte náhodou někdo knihu Monadologie od Leibnize??? nezáleží na tom jestli knihu či v elektronické podobě moc by to pomohlo děkuji
    JACOB
    JACOB --- ---
    Má-li se však člověk ještě jednou dostat do blízkosti bytí, musí se nejprve naučit existovat v bezejmennosti. Musí rozpoznat jak pokušení veřejnosti tak bezmoc privátního. Než započne hovořit, musí se člověk nechat znovu oslovit bytím. A to i přes nebezpečí, že následkem tohoto nároku bude mít málo nebo vzácně co říci. Jedině tak bude slovu navrácena jeho drahocenná bytnost. Člověku bude však znovu darováno přístřeší pro bydlení v pravdě bytí.
    Nespočívá však v tomto nároku na člověka, v pokusu jej na tento nárok připravit, úsilí o člověka? Kam jinam směřuje „starost" než k navrácení člověka do jeho bytnosti. Co jiného to znamená, než že se člověk (homo) stává lidským (huma-nus)? Humanitas je tedy stále tím, oč takovému myšlení běží. Neboť to je humanismus: hřešit a dělat si starost, aby byl člověk lidský a nikoliv ne-lidský, „inhuman", to znamená mimo svoji bytnost. V čem tedy spočívá lidskost člověka? V jeho bytnosti.


    Heidegger - Dopis o humanismu
    JACOB
    JACOB --- ---
    Vyrostl jsem v mori a chudoba byla mi pompou, pak jsem more ztratil, a tehdy mi veskery prepych nahle pripadal sedy a bida nesnesitelna. Od te doby cekam. Cekam na lode, jez miri nazpet, na domov vod, na jasny den. Mam trpelivost, jsem zdvorily ze vsech sil. Byvam viden, jak prochazim rafinovane krasnymi ulicemi, obdivuji se krajinam, tleskam jako vsichni, podavam ruku, to nemluvim ja. Chvali me, jsem trochu duchem jinde, urazi me, a me to sotva udivi. Pak zapomenu a usmeji se na toho, kdo me hani, nebo pozdravim prilis uhlazene nekoho, koho mam rad. Co delat, mam-li pamet na jeden jediny obraz? Nakonec me vyzvou, abych rekl, co jsem zac. "Jeste nic, jeste nic..."
    Prekonavam se na pohrbech. Tam opravdu vynikam. Kracim zvolna predmestimi kvetoucimi starym zelezem, poustim se sirokymi alejemi, jez vroubi betonove stromy a ktere vedou k jamam v chladne hline. Tam za malounko zardele utechy nebes sleduji, jak smeli brasi pohrbivaji me pratele tri metry hluboko. Kdyz mi pak ruka umazana od hliny poda kvetinu a ja ji hodim, nikdy se nemine jamy. Moje pieta je presna, pohnuti svedomite, sije primerene nachylena. Vsichni obdivuji, jak vhodne volim slova. Ale ja na tom nemam zadnou zasluhu: cekam.


    Camus - More na dosah
    SILVER_CL
    SILVER_CL --- ---
    Nový výstava o identitě v Galerii Rudolfinum: Já, bezesporu (http://www.galerierudolfinum.cz); Jedním z vystavujících je Gary Hill (http://en.wikipedia.org/wiki/Gary_Hill)
    JACOB
    JACOB --- ---
    Vsichni ti, kdo dnes bojuji za svobodu, se nakonec biji za krasu. Nejde samozrejme o hajeni krasy pro krasu. Krasa se neobejde bez cloveka a my sve dobe dodame jeji krasu a vyrovnanost jedine kdyz s ni budeme v jejim nestesti. Uz nikdy nebudeme samotari.
    Ale je nemene pravda, ze clovek se neobejde bez krasy, a prave tohle jako by nase doba chtela nevedet. Vsi silou se snazi dosahnout absolutna a svrchovane nadvlady, chce predelat svet drive, nez vycerpala jeho moznosti. At si rika co chce, ona tento svet zrazuje. Odysseus si u Kalypso muze vybrat mezi nesmrtelnosti a rodnou zemi. Voli zemi a spolu s ni smrt. Takto prosta velikost je nam dnes cizi. Jini reknou, ze se nam nedostava pokory. To slovo je vsak celkem vzato dvojznacne. Stejne jako tem Dostojevskeho kasparum, kteri se vychloubaji vsim moznym, vznaseji se az ke hvezdam, a pak nakonec na prvnim verejnem miste odhali svoji hanbu, se nam nedostava pouze hrdosti na cloveka, to jest vernosti jeho mezim, jasnozrive lasky k jeho udelu.
    -- Camus
    JACOB
    JACOB --- ---
    KOMATSU: Diky :) Uvidime zda ta kvalita bude stacit, dam k dispozici zkousejicimu a kdyby mu to nestacilo a udelal vlastni ocr scan, hodim ho sem
    Kliknutím sem můžete změnit nastavení reklam