BEBERA: A jeste dodám, ze je naprosto normální, ze čtete neco neustále dokola. Deti cítí u známých příběhů jistotu, nic je nepřekvapí a to je uklidňuje. Ve Waldorfske pedagogice se dokonce čte/říká ve školkách jedna pohádka dokola cely měsíc, ale to sama dobře víš. Mozna je to akorat obcas pro predcitajiciho trochu ubijejici, kdyz se nepokračuje v příběhu dal, ale zase můžeš poradně vychytat veškerou intonaci, hlasy postav atd. ;) Ja uz takhle mam několik pohádek dovedenych témeř k dokonalosti - dokonce jsme se s Jendou a Kajou dostali do stadia, kdy na jejich prosbu musím během čtení obcas zastavit a oni dorikaji danou vetu sami a maji z toho ohromnou radost. A jen pro doplnění - my jsme neustále na pohádkách bratři Grimmu a Fimfaru a vedle toho jsme takto četli snad jen Deti z Bullerbynu - a i tam jsem vynechala několik kapitol, protože jim jeste nemohou podle mne úplně porozumět (ty ze školního prostředí); pokud vynechám všechny knížky s poezii, encyklopedie a jiné spis "naučné" knihy pro deti. Děda jim jeste četl Ferdu Mravence a Kocourkov, ale to ja od dětství nemám vůbec rada, takže tyto tituly se mnou asi nikdy číst nebudou. Plus s dedou četli i pohádky od Aloise Mikulky a Devatero pohádek, ktere je podle mne moc neberou.