Tak "Tatínek píše paměti" jsme nakonec vzdali. Je to fakt úplně o ničem.
Nakonec jsem si vzpomněl, že mám už dlouho v záloze Kroniku rodu Spiderwicků a zatím to vypadá na velký úspěch. Navíc je to přesně to ideální čtení před spaním, co jsem hledal: krátké kapitoly a v každé se stane něco napínavého.

NIENNA: Tak to jsme na tom byly stejně. Většinu jeho knih jsem četla několikrát :-)

NIENNA: Promiň ;-) Zkus si ji přečíst, třeba jsem nějak zaujatá :-)

Já měla nejradši Chatu v jezerní kotlině.

tak to já teda nejradši Pod junáckou vlajkou a Poklad Černého delfína :)) ostatní, včetně Stínadel, mě až tak nenadchlo.

NIENNA: To je zrovna to, co jsem četla loni o prázdninách na chalupě a jen z nostalgie jsem to nezahodila po první kapitole...

GORMIE: Jako malá jsem měla nejraději Boj o první místo.... asi zkusím vytáhnout.... :-)

no a Hilda je i u nás velký hit napříč věky (děti aktuálně 10 - 6 - 3 každá si v tom najde svoje) a já coby matka prepubertálni holky taky :)))
Vlastně je zajímavý, že Hilda není tak strašně vzdálená tomu Foglarovi (kterýho teda desetiletá hltá taky), - forma, tempo a kulisy jsou jinde a je tam navíc nadpřirozeno, ale jinak je to pořád o touze objevovat, přátelství a tak :)

GORMIE: to vypadá jako knížka kterou bych si měla přečíst já :)

GORMIE: my čteme Hildu s 2,5 letou. Nečekaně ji chytl před půl rokem první díl který jsme četli "milionkrát". Druhý díl byl na ni moc složitý a zmizela ta zenovost prvního. Myslím že ve třetím se zase vrátila a ten čteme ho zase dost i když je asi nejtemnějšī. Taky jsem zvědav kam se to posune a těším se na 4.

RYBKA: tak mně se Tatínek líbil i v dospělosti, ona je to (a mumínci teda obecně mají takhle několik rovin, pro děti i pro dospělé) vlastně taková až filosofická knížka o hledání cíle života, mi přijde :)) ale teď s dětmi jsem to ještě číst nezkoušela.