LADY_MYSKA: Formulovala jsem to nešťastně. On je rozdíl mezi "nevyhledávat" a "odsuzovat". Mám nějaké zážitky z akademického světa, kde se samotný fakt, že akademik pracuje s knížkami, které děti reálně čtou, stal diskriminujícím faktorem. A jméno Walliams zaznělo jako argument, proč třeba akademik nemá danou práci publikovat (protože jde o "pokleslé" dílo, které má být prototypickým ukazatelem špatného vkusu dětí). Každopádně prostě vidím rozdíl mezi tím, když člověk danou věc nečte, protože ho nezajímá, a když se někdo rozhodne za každou cenu signalizovat svoji intelektuální nadřazenost tím, že musí dané dílo a jeho čtenáře za každou cenu odsoudit. Přičemž si uvědomuju, že třeba já osobně pořád trochu osciluju na hranici toho snobismu a snažím se s tím pracovat :)

RYBKA: Jo, já jsem tu poznámku, že je to skvělý, že díky němu některé děti vůbec čtou, myslela zcela neironicky! Práce s dětmi mě taky, ruku na srdce, odnaučila z větší části intošskému pozérství. Ale kořeny mého vzdělání jsou velmi pevné a nevytrhnu je asi nikdy :D

K dotazu: Snobové v mém okolí teď dost propadají české původní ilustrované/bilderbuchové nonfikci, z fikce teď hodně chválili novou knížku Terezy Horváthový Sydney, ale tu jsem bohužel ještě nečetla.
Kvality "dobré literatury" dle dospěláckých měřítek má podle mě třeba taky Koťátkova fikční produkce, s drobnými výhradami mi pro tuhle věkovou skupinu připadá dobrá knížka Tajemství oblázkové hory od Dočkalové, z žánrovek není špatný třeba Martin Vopěnka. Jmen bych vygenerovala víc, ale v zásadě jde o to, že jde o nějaké metaforicky, symbolicky nebo narativně vícevrstevnější, bohatší texty. U Koťátka mi připadá skvělé, že jsou ty jeho knihy i poměrně znepokojivé a myslím si, že dobrá kniha by měla (i děti) umět vytrhnout z každodenního uvažování a trochu člověkem zatřást.

JANISKA: Mimochodem - co by doporučil literární snob dětem ke čtení?

JANISKA: Literární snobstvo, obávám se, nebere v potaz mentalitu dnešních dětí... Hlubokomyslné a rozvleklé příběhy by málokteré četlo. Většina jeho knížek je tak akorát vyvážená, aby pro současné děti byla lákavá, zábavná a stravitelná. Na rozdíl třeba od Poseroutky, u Walliamse nacházím krom humoru a prvoplánové vtipnosti i ty lehce zaobalené hodnoty, které z něj nečouhají úplně okatě, a děti jsou přitom schopné je pojmout. Přesně díky těmhle knížkám se mají šanci propracovat k té snobsky hodnotné literatuře ;-) Nebo vůbec prostě k literatuře :-D

Co tak vídám u dětí cca 4.-6./7. třída, je poměrně hojně čtený a oblíbený.

RYBKA: On je teda literárním snobstvem v mém okolí zavrhován naopak jako velmi povrchní (i to rozuzlení Babičky drsňačky jde číst jako prostý hraní na city), ale mně se na něm (podobě jako na Dahlovi) hodně líbí ta grotesknost. To je žánr, kterej v dětský literatuře jinak moc zastoupenej není. A je to taky jeden z autorů, o kterym několik dětí, se kterýma jsem mluvila, říkalo, že kvůli němu začaly číst. Což je skvělý.

SEVERINE: Za Steklače se přidávám, my přednedávnem nasadili Boříka a spol. a devítiletý syn z toho byl totálně nadšený a čte si ho průběžně znovu sám.

A úplně mimo zábavné knížky, podstrčila jsem dětem srdcovku svého dětství, Medvědice od zlatého močálu. Poslouchali všichni tři, 3, 6 a 9 let a ani nedutali.
Medvědice od Zlatého močálu - Bjørn Rongen | Databáze knih
https://www.databazeknih.cz/knihy/medvedice-od-zlateho-mocalu-145043

SEVERINE: Co jinou dahlovku? Jakub a obří broskev, Obr Dobr... Nebo Walliamse? Půlnoční gang, Babička drsňačka...
Naši rádi i Ztřeštěný dům na stromě (x dílů podle množství pater), ale je to takové poseroutkovské trochu, tak nevím, jestli to chceš domů ;-)

SEVERINE: Jestli má rád Ladu a Dahla, tak je to zcela zjevně tip, kterej má rád vtipný příběhy o tom, jak někdo někoho napálí. Co zkusit třeba Ezopovy/jiný bajky? Nebo mýho milovanýho Kiplinga (Bajky a nebajky)? Starší knížky od Václava Steklače (novější jsou peklo pekelný)?

SEVERINE: Kästner, Emil a detektivové https://www.kosmas.cz/knihy/240990/emil-a-detektivove/

SEVERINE: Co Macourek? https://www.kosmas.cz/knihy/163206/pohadky-macourek/

GORMIE: Je fakt, že když ho teď čtu znovu, zdá se mi, že je napsaný ke své škodě až moc obecně (souhlasím vlastně, že detaily nepůsobí zdaleka tak přesvědčivě, byť kontext je podle mě načrtnutý výborně). Jediné, čím si to dokážu vysvětlit, je obava ze žaloby. Díky za zpětnou vazbu.