DUNICAN: Astrid Lindgrenová - Kalle Blomkvist

DUNICAN: co serie Tri patraci od Roberta Arthura?

DUNICAN: Emil a detektivové je imho pro devítiletou fajn.
Doporučím taky Hledá se hvězda od Brodecké, řadu slušných detektivek napsala Krolupperová (třeba Zločin na Starém městě), pěkné dětské detektivky pro tenhle věk píše i Jorn Lier Horst. Pro děti od devíti let je určená i knížka Kdo zabil Snížka? od Soukupové, ale někteří moji studenti se dušovali, že by ji nikdy nikomu pod jedenáct nedali, je fakt, že tam jsou syrovější pasáže.
Ze starších knížek se mi ještě zdály solidní třeba Hrnčířovy detektivky.
Vondrušku nedoporučuju, protože je to podle mě kokot, kterého je třeba ignorovat, nikoliv číst, ale je fakt, že má své příznivce a ty jeho dětské věci jsou ve srovnání s tvorbou pro dospělé ještě relativně neškodné.
Jo a rovnou varuju před dětskými detektivkami, které po roce 2000 vydává Vojtěch Steklač, to je neuvěřitelné bahno jak literárně, tak hodnotově.

BALAENA: je to mozne, zase na druhou stranu super, kdyz postavy rostou a ten prvni pro ten vek 8-11 mi prijde vhodny

YMLADRIS: Co toto? https://www.databazeknih.cz/knihy/sara-sara-kniha-prvni-35058

Tak jsem si dala během posledních dvou dní ještě Já, Finis, o kterém se tu psalo asi před měsícem, a jako sci-fi oddychovka to naplnilo mé očekávání, připojuju se ovšem k Annnině tezi, že s pečlivou rukou redaktora šlo z příběhu vytřískat víc. Jen ke smutnému pousmání je závěrečný medailonek, kde se autor holedbá, že knihu mu chtělo vydat "renoVované nakladatelství", ale on se rozhodl pro samizdat. No, škoda. Nalákal mě začátek, který naznačoval, že text zachytí poměrně ambivalentní charaktery, zhruba od třetí kapitoly jsem ale pochopila, že o vícerozměrných postavách si můžu nechat jen snít, ale tak jo, no, je to dobrodružná věc, která má strhnout a člověk ji nemá moc prošťourávat. I tak mě při četbě párkrát stereotypizace postav vyloženě nadzvedla (vítejte ve fikčním světě, kde pro charakteristiku postav často stačí říct, že je někdo "asi z Afriky", "asi z Asie", "autista" apod.). A od konce jsem si slibovala uspokojivější rozuzlení, byl na mě příliš rychlý, málo vyargumentovaný, a proto i ne úplně katarzní.
Inspirace Matrixem mi připadala relativně subtilní, viděla jsem tam spíš architextové (žánrové) vazby než plagiátorství. Víc jsem si u četby vzpomínala třeba na Vopěnku, ale ani tam mi inspirace nepřipadala nijak za hranou.

SEBIEN: Barbie v Louskacku? To existuje? Brany pekla se zase trochu pootevrely :-D