Když už se tu probírá povinná četba, mám velkou potřebu sem napsat, že třeba Kocourkov jsem nesnášela, nesnáším a odmítám ho i dětem číst. Až na Uprchlíka na ptačím stromě Sekoru naprosto nesnáším, protože ve všech jeho Ferdech Mravencích apod. je adorovaný totální sobecký kretén, který celou dobu jen všem škodí, myslí jen na sebe a přitom je to dle autora hrdina a ti, kdo trpí díky jeho "hrdinským" činům, nemají sebemenší šanci obhájit sebe samu. A Sekorův Kocourkov, to je podle mne úplná šílenost o bandě dementů, kteří mne od prvního řádku neskutečně vytáčejí. Jako "intoušština" mi to nepřipadá, je to zkrátka úplně přežitý. Zkrátka u nás naše děti tyto knihy znají jen díky dědovi, který jim je občas předčítal. Já jsem to fakt nedávala ani s vědomím, že se skrze to naučí leccos užitečného do přírodopisu/biologie ve škole.
Na druhou stranu prima, že už se konečně nenutí Malý Bobeš, Babička, nebo třeba Hanýžka a Martínek, jak se tlačilo za mých školních let (ano, už něco pamatuji..). Já jsem podle mne díky těmto "super" povinným knihám na ZŠ nikdy neměla čtení pro zábavu, ale jako totální vopruz, co je potřeba vytrpět, aby člověk prolezl do vyššího ročníku. Čtení beletrie či poezie mne začalo bavit až v dospělosti, po pár měsících po první VŠ, když jsem mohla začít číst to, co mne opravdu baví/zaujme.
A když si uvědomím, jaké super knihy nyní vycházejí a jak naše děti totálně baví (např. zmiňovaná trilogie Prašina), tak se teď vážně bojím toho, až syn toto pololetí poprvé za své studium (je v 6. třídě) brzy dostane také nějaký seznam, ze kterého si bude muset vybrat a bude muset přečíst nějakou knihu, která ho třeba bude míjet tematicky či žánrově stejně jako kdysi mne. Tajně ale nepřestávám doufat, že to bude jakž-takž akceptovatelný soupis knih, paní učitelka se jeví jako prima, ale dle příspěvků níže to nemusí být žádná záruka. Ano, některé knihy z "povinné četby" by si člověk sám od sebe asi třeba ani nikdy nepřečetl, protože by ho nějakým způsobem minuly a byla by to škoda, ale většinou je to výběr, který je nejlepší cestou děti totálně udolat, otrávit.
Pardon za tak dlouhý, možná trochu hate příspěvek, ale muselo to ven. Povinnou četbu beru díky svým zkušenostem z dob studií jako jedno velké peklo, které ve mne radost ze čtení neprobudilo ani za mák.