QUANTI: pro jak staré děti to je? Vypadá to pěkně.

QUANTI: Speciálně kvůli tobě to sem píšu ;-).
Strašidelnickou neznáme, prozkoumám.

Kdyby měl někdo stejně postižené dítě, vyšla Nová dobrodružství pana Kolečka ;-).

VOY: Úspěšně se mi podařilo se jí vyhnout jako povinné četbě ve všech institucích a dostala jsem se k ní až v dospělosti. Takže k ní třeba nemám ten klasický odpor a vlastně se mi tenkrát i líbila. Do "Top 10" bych ji ale nezařadila :)

GALE: Vkusem bych to nenazvala. Prostě si to nějak sedlo. Později jsem se od Němcové snažila číst Divou Báru (nedocetla) a Dopisy (dočetla, ale spíš hnána pocitem antipatie)

LADAVAZA: V pořádku. Je vidět, že jsi měla vkus už jako dítě. Pro mě byl jako zjevení Lev, čarodejnice a skříň. A žánru jsem zůstala věrná.

QUANTI: U nás hrozně letěly takové ty koňské dívčí románky. Holka jede na prázdniny na farmu - koně, kluk kydající podestýlku, líbačka v maštali doplněné o radoby detektivní zápletku a/nebo konflikt s rodiči. Četla jsi jeden, četla jsi všechny.
Jo a Stopy hrůzy.

Ale byla jsem s tím za exota.

GALE: Pro mě byla Babička jedna z nejoblíbenějších knih. Četla jsem jí ve věku kolem 5-7.tridy třeba desetkrát. Nějak mě uklidňovalo to tempo, venkov, velká rodina, psi.

JANISKA: Vlasta Javořická?

Zajímalo by mě, proč Babička tak jede. Příběh byl už mé generaci na hony vzdálený, vlastně to není dílo pro desetileté děti (četli jsme ji v 5. třídě), ponaučení jsem nenašla. Oceňuji jazyk a styl vyprávění, ale už jako dospělá a nadšená čtenářka. Jediné dvě věci, co mi utkvěly jsou příběh Viktorky (ten jsem plně pochopila jako dospělá) a pak chování babičky vůči vnoučatům, které bylo přímým opakem toho, jak se moje babička chovala k nám.
Mohli byste mi někdo vysvětlit, proč pořád jede Babička a ne něco jiného?