JANISKA: ...ve skutecnosti snadna srozumitelnost prostredi je vnimana atraktivne. A ta se nachazi hlavne ve starsich knihach, a v zanrovych vecech. Archaicky jazyk - je-li pouzit rozsahleji, nez jen jako patina - spis prekazi; viz Vylety pana Broucka nebo Mistr Kampanus. Ale stare detektivky v modernim prekladu maji vsechny predpoklady dopadnout dobre (starym prekladum, rekneme pred 1980, uz ale doporucim se vyhnout).

Moderni svet je zmateny a tezky na orientaci i pro dospele, navic rada z nich (vcetne spisovatelu) je v nem prilis emocne zainteresovana na to, aby byla schopna zjednoduseni dost velkych, aby usnadnila cteni (ie. ti-a-ti jsou zli...), ale zaroven dost malych, aby to pribeh neposkodilo (...ale ne vsichni). Cele je to vlastne o tom napred stanovit pevne a zretelne hranice, a pak je prekrocit. V modernim svete nas media krmi tim, ze pevne hranice neexistuji, coz muze byt pravda, ale pro pribeh je to pravda zhoubna. Nejsou-li hranice prekracovany, pribeh je nudny, i kdyz text muze presto fascinovat jinak, treba vykreslenim prostredi (viz Zolovy romany), praci s jazykem, nebo tak nejak... Ale pribehy se vypraveji o vyjimkach; ktere vyniknou, jen jsou-li doopravdy vyjimkami a je zjevne, ze normalne to chodi jinak. Vrazda je velka udalost na anglickem venkove nebo mezi honoraci prave proto, ze normalne se tam nevrazdi, a v prostredich, kde ano (jako je treba 87. revir) nikoho nezajima vrazda sama, ale az jeji okolnosti. No a neexistuji-li hranice vubec, pribeh je matouci, a udrzeni orientace vyzaduje znacny um na strane spisovatele i ctenare (dokazali to treba Zelazny nebo Dick, takze nemozne to neni, ale neni to pro kazdeho); a pribeh, ktery nema hranice a zaroven se je snazi prekrocit obvykle vyzni hloupe, v nejlepsim pripade absurdne...

...eh, odpustte "starci", ze se rozkecal. Point is, stare knizky v modernim jazykovem havu maji vetsi sanci uspet, protoze pritazliva je struktura, ne jazyk sam.

A jestli je to moc dlouhe, tak to smazte.

MAGGIE: Detektivky od Doyla a Christie jsou skoro jediná klasika, kterou dnešní puboši čtou sami a ochotně. Vyzkoušeno teda zatím na vzorku 2 tříd.

Facebook mi právě předhodil ukázky z velmi slibně vyhlížejícího komiksu s Sherlockem, tak si to užijte taky:
V hlavě Sherlocka Holmese - Nakladatelství Paseka
https://www.paseka.cz/produkt/v-hlave-sherlocka-holmese/

Co knížky Pavla Čecha?

DINEN: Tím "ve stylu Petra Horáčka" myslíš, aby to mělo nějaký "filozofičtější" podtext? Nebo plus minus v podobnym výtvarnym stylu?
Co se týče čistě poměru textu a obrázků (a roztomilosti), mohl by vyhovovat Vopěnka - Sofinka a záhadné zvířátko, nebo možná třeba Dort pro Fiškuse od Nordqvista. Vopěnka se i trochu snaží o takovou tu Horáčkovu paraboličnost, Fiškus je spíš prostě vtipnej.

ALONSIA: od Žáčka měly naše děti (a asi i já) nejradši Pět minut v Africe. Jinak bych se řídila pravidlem "čím pozdější, tím horší". Můj otec je strašnej Žáčkofil, dcerám toho nakoupil hromadu, ale všechny novější věci skončily hodně rychle v knihobudce.

Jinak doporučuju Vodňanskyho, Robina Krále (Bydlíme hned vedle ZOO, Usinaci knížka...), Danielu Fischerovou (Tetovaná teta, Tramvaj letí), Radka Malýho (třeba Devět plchu v pelechu).

VOY: ne. Bohužel jsem si myslela, že to bude podobně snadné. Ale všechno na co jsem klikla mělo sice vysoké hodnocení, ale žádné recenze čtenářů. Proto se ptám zde. Zajímá mě které tituly se osvědčily skutečným čtenářům a rodičům.

ALONSIA: Ahoj, já měla od Žáčka vždycky nejradši Aprílovou školu, když jsme toho četli víc, docela repetitivní to bylo.
Kdybyste chtěli i jiný autory, tak naše děti měly fakt rády Básně z dásně od Jaromíra Plachýho.
Krátký a hodně si jich pamatujeme i my s mužem + jsou tam fajn ilustrace (bohužel jsme je měli jenom z knihovny, protože když už jsme je měli půjčený pětkrát a znali jsme to nazpaměť, nechtělo se mi to kupovat, ale pořád toho trochu lituju).

Jedna naše oblíbená pro příklad:
Použil tapír toaletní papír? Použil. Ale moc si to neužil.