LUSINDA: já se bez toho klidně obejdu. Nicméně asi nikdo nebude dětem číst leporela ve čtečce, to je oblast, která nevymře nikdy, ovšem Janiska mluvila o něčem jiném, tj. - je v knihovně to, co ty děti potřebujou/chtějí číst? Dokážou jim rodiče z knihovny něco podat, vybrat, doporučit? Spousta čtení jde čtečkou nahradit úplně bez problémů a už moje prvostupňový dítě si třeba na dovolenou bere radši čtečku, případně audioknihy, protože nezatíží kufr, nezkrabatí je mořskej vzduch atd.

JANISKA: Urcite to ze deti maji knihy na ocich a ve svem zivote nejakou roli hraje. Zaroven bych ale byl opatrny korelovat se vzdelanosti pouze vlastnictvi papirovych knih. Svou vyznamnou roli podle me hraje zejmena to, ze deti vidi rodice cist si, ze jim rodice predcitaji, ze je povzbuzuji v tom hledat v knihach pribehy a pouceni, ze je berou do knihovny. K tomu ja nepotrebuji status symbol v podobe steny plne knih od podlahy po strop, je pro me dulezitejsi, abychom to zili a vychovavali hlavne vlastnim prikladem

FIFI: Ale jo, rozumim prostoru pro to mit par takovych sentimentalnich kousku. Ale zas asi uplne ne tomu takovych knih shromazdovat v knihovne cele metry. Muj ideal je se spis oprostit od shromazdovani predmetu s nejakou emocionalni hodnotou. Protoze s tim jak jednou zacnes tak to nema konce a ve finale clovek trochu ztraci schopnost se zbavit veci co uz zadny smysl v jeho zivote ani nemaji. Prirozene akceptuji, ze ne kazdy to tak ma, ovsem pro moje dusevni zdravi je napomocne kdyz toho kolem mne lezi spise mene.

Ja se rozhodne snazim si nevytvaret zbytecny citovy vazby k papiru a chci mit vsechno digitalne nebo se toho zbavuju. Nicmene je to tezky. Treba s tema detskyma knihama, docetl jsem s klukama Dobrodružství pana Wellingtona a vim, ze to znova rozhodne cist nebudeme a je skoda, aby to hnilo v knihovne. Ale samozrejme jsou tam vzpominky na to jak jsme to spolecne prozivali. U tech detskych knih bych je nejradeji daroval treba do nejakeho detskeho domova nebo tak neco – aby si je mohl uzit i nekdo kdo by se k nim treba jinak nedostal. Nemate nejaky tip v tomhle smeru?

Mně přišlo strašně divné likvidovat tátovu knihovnu. Mohlo to být odhadem 5000 knížek opravdu specifického zaměření (magie, náboženství, astrologie, homeopatie, alternativní léčba, tarot,...). Bylo to takové vícenásobné potvrzení jeho smrti. Za života se nezbavil ničeho, knihy kupoval neustále a byly všude.

JANISKA: no, já to mám tak, že když tu věc doma nechci já, tak je mi houby po tom, co se s ní potom stane. Snažím se ji recyklovat, ale pokud recyklovatelná není...

mmch nesbíráte někdo růžový sklo? Mám moc hezkou zlacenou vázu... :-)

TRISSIE: To u nás funguje taky, ale i knihovna se typicky časem knížek zbavuje a já se nějak hrozně těžko srovnávám s tím, že toho Nikolu Šuhaje z první republiky z babiččiny knihovny časem neodvratně přesune o dveře vedle do knihobudky, odkudžto se pak časem přesune pravděpodobně někam do spalovny. Ale zároveň mi stačí mít doma vydání z Český knižnice, který je pro mě praktičtější. Zato třeba Mornštajnovou nebo Hanišovou do knihovny donesu ráda, protože vím, že se tam opravdu bude točit.
No, můj problém zjevně je příliš malá knihovna. Teda knihovny. Nebo to, že si vytvářím citovou vazbu skoro k jakýkoliv knize :)) Jen jestli bych si neměla zas jednou půjčit z knihovny Marii Kondo!

já jsem líná a proto benefituje naše obecní knihovna, která bere všechno - tyhle dobrovolné dary mají mimo běžný výpůjční systém, takže pokud po knížce někdo zatouží, může si ji nechat, a pokud mu taky stačí jedno přečtení, tak ji přinese zase zpátky.

VOY: Přidávám se, Knihobot je super. Obzvášť teď, když stačí donést přepravku do Levných knih. Není třeba ani balit.

Posílat tam knihy, ke kterým má člověk nějakou citovou vazbu je samozřejmě hloupost. Dávám tam věci, co se mi buď nelíbily, nebo jsem je někde dostal a nechci je číst.

VOY: Je to už trochu OT, ale osobně mám s Knihobotem spojený spíš takový hořký pocity. Většinou, když si nějakou knížku koupíš a přečteš, vybuduješ si k ní nějakej vztah. Někdy si teda vztah ke knížce vybuduješ i tehdy, když ji nepřečteš, třeba u vybranejch knížek z babiččiny knihovny. A pak je bolestivý přijmout, že nějakou takovou knížku Knihobot nacení na 29 korun a pravděpodobně časem zlikviduje, když už se mu nevyplatí ji skladovat. Jasně, je to knížka, která vyšla v příliš velkym nákladu, knížka, ve který jsou třeba čmárance, co tam nepozorovaně udělala tvoje dcera, ale je to pořád ta skvělá knížka, která tě do sebe vtáhla tak, žes ji neodložil ani na záchodě, akorát prostě víš, že už se k ní asi v tomhle životě nestihneš vrátit a máš málo místa v policích.
Mně paradoxně vůbec nevadí zbavovat se v Knihobotu/Knihobudce knížek, který jsem třeba dostala jako dárek a ten vztah si k nim nenašla, nevadí mi ani rozdávat knížky zadarmo kamarádům, když mám podezření, že se jim ta knížka bude líbit. Mám i celkem pěknou zkušenost se swapy. Ale Knihobota, toho jsem vyzkoušela a vlastně mě to zpětně dost mrzí. Ona prostě ta tržní cena knížek je většinou o dost nižší než citová hodnota, kterou pro mě maj. Čest výjimkám (třeba Veroniku Hurdovou bych se ostýchala někomu jen tak dát třeba i zadarmo, protože mi připadala hrozná, a díky Knihobotu jsem na ní ještě slušně vydělala).
Knihovny jsou pro mě v tomhle fakt vysvobozením, tam vracím knížky bez výčitek. Je pravda, že typicky se tam člověk později dostane k novejm titulům. Ale v tom mě zas zachraňuje knihovna v práci, kde to tak není, nebo nakonec i knihovna mimo systém MK v naší malý pražský obci - tam se člověk dozví o novinkách buď osobně od knihovnice, nebo z facebooku, odpoledne si tam skočí, a má o zábavu na dlouhé večery postaráno :))