ANDREJKA: Hm. Pořád mě nanapadlo nic, u čeho bych si řekla "To je ono".
Ale. Hypoteticky by mohl být ok (bohužel nepřeložený) David Litchfield: The bear and the piano. Ale můžeš na to mrknout, je to i namluvené na Youtube a tuším odjinud z NYxu, že vy jste multilingvní rodina, že (jen ty věky dětí neudržím :))?
Jinak tadyten narativ "něco těžkýho mi nejde, ale trénuju to tak dlouho, až mi to jde", je typickej pro jednu odnož mangy, takže se nabízí samozřejmě třeba i trochu míň typicky, ale víc populárně Pokémon. Ten je plnej mikropříběhů o neschopnejch trenérech a trenérkách, který se postupně učej, jak být víc trpěliví/napojení na své pokémony/silní etc. Moje nejmilejší manga tohohle žánru je Hikaru no go (o chlapci, kterej se snaží najít jedinej dokonalej tah v deskový hře go; to by bylo didakticky výborný, je tam ta postupnost progresu - i občasné úpadky formy - skvěle vidět), ale to taky bohužel není česky.
Pak mě ještě napadá (byť je to teda podobně jako Medvěd spíš pro o chlup menší děti) edice Malí lidé, velké sny. Dcerám se třeba moc líbil díl o Fridě Kahlo. V zásadě to je řada, kde víceméně pokaždé máš slavnou osobnost, která má od dětství nějaký talent/sen, a nakonec přes různé nepřízně osudu dosáhne v dané oblasti mistrovství.
Ale ještě popřemýšlím. Mně tenhle "growth mindset" připadá pro český knížky trochu atypickej, abych pravdu řekla.