QUANTI: Dobře se podle mě čte taky Legenda o Podkinovi Jednoouškovi (216 stran).

HANELA: Jasně, je to subjektivní. Mě dřív děsily nebo spíš hodně znepokojovaly ilustrace Daisy Mrázkový, dospělá si na nich ujíždím.

QUANTI: Co nějakou prattchettovku? Třeba Svobodnej národ mi připadá docela krátký.

TRISSIE: mně se už teď nelíbí, ale jako dítěti mi připadala roztomilá a nijak mě neděsila ani tehdy ani teď. :D

TRISSIE: 272. +/-20 je pod mou rozlišovací schopnost :-)

jinak se přiznávám, že Zmatlíkové naivní kresba se mi (pro danou věkovou kategorii) líbí a až z nyxu jsem zjistila, že někoho může děsit :-)

QUANTI: co ta https://www.databazeknih.cz/knihy/felikracie-566778 ?
má to 251 stránek, tak nevím, jestli je to "krátký", ale čte se dobře.

CORWEX: To jsem určitě četla v dětství a creepy mi to nepřišlo. Nikdy by mě nenapadlo, že by to byl živý šašek, prostě vyřezaná postavička jako kůň nebo jiné zvíře :))

CORWEX: Tohle je creepy as hell.

JANISKA: Ve mně Zmatlíková určitě budí příjemnou nostalgii po dětství, ale často mě znepokojuje její podání rostlinstva, zvlášť vrb, to jsou takoví shoggothové. (Přijde mi, že kdekdo kreslí vrby jako odkaz na Ladu a málokomu se to daří.)

Taky nevím, jak přesně popsat svoje pocity z šaška na tomhle obrázku, ale vůbec se nedivím, že ho Hrubín do básničky radši nezařadil:

GRETKA: Děti z Bullerbynu jsem poslouchala jako audioknihu poprvé až jako dospělá se svými dětmi. Jako dítě mě totálně odpudily ilustrace od Zmatlíkové, považovala jsem to za nudnou a trapnou povinnou četbu, podle ilustrací tak pro tříleté děti. Něco jako by si člověk pročítal slabikář (taky ho ilustrovala). A musím říct, že to byl největší rozdíl mezi knižním očekáváním a realitou, co jsem kdy zažila, nejenže to bavilo děti, ale i mě.