LUCKYSWEETY: zeptat se jiných dětí ze třídy, co se mu děje?
Popřípadě začít v rámco nějaké jiné příležitosti vyprávět nějaký příběh o šikaně a doptávat se ho, co si myslí o jednotlivých aktérech a jak si myslí, že by mohl pomoci oběti atd...
Pokud je obětí, tak se bojí že když do toho zatáhnou dospělé, tak se šikana zhorší, nebo stydí s tím jít ven, často padá věta, že tím nechtějí doma obtěžovat, Jebakova kamarádka se bála výsměchu od svých blízkých, jiný příběh o šikaně a tvůj přístup k té fiktivní oběti mu může ukázat, že něco takového se mu nestane.
Bohužel se vážně může často stát, že pokud se pokročilejší šikana řeší "povídáním v kroužku", tak agresor a pomocníci vlastně přesvědčí toho, kdo se to snaží řešit, že se nic neděje a že to jsou jen zveličené věci.
Existuje spousta pedagogů, kteří jsou schopni řešit reálnou šikanu tím, že se postaví před třídu a praví - Pepíček šikanuje Aničku, to je špatné a jestli se to bude opakovat tak bude přísně potrestaný - a můžou mít pocit, že je to vyřešeno. Anička dostane strašnou nakládačku a už se nikdy nikomu nesvěří, protože je přesvědčená, že by to zase dopadlo takhle.