Zkusila jsem x týdnů bez cukru....a v dětství i víc, někdy i měsíce. Vždycky mi byl podezřelej, toho že je to droga a reaguju na něj závislácky jsem si všimla hodně brzo. Takže se v zásadě dokážu dostat do modu, kdy ho nejím vůbec, a pak bez něj velice spokojeně žiju. Celý tělo i duše se cítí líp, jsem psychicky stabilnější, mám víc energie, líp trávím, nejsem "opuchlá" (tělo nějak líp hospodaří s vodou), netrápí mě chutě na jiné zbytečné extrémní věci....
Ale je velice snadné si závislost opět vybudovat, stačí začít cukr opět jíst, mysl si rychle natrénuje opět po něm psychicky toužit, tělo si zvykne na náhlý "speed" z rychle uvolňované energie a vrátí se automatismus bez přemýšlení si něco sladkého koupit....a pak opět je potřeba trocha uvědomění na to, znova se ho zbavit. To vědomí zkušenosti, že je to něco naprosto zbytečného, co mě jen fyzicky i psychicky rozhazuje, ale dost pomáhá. Pokud někdo jí cukr nonstop celý život a věřil většinu té doby, že ho potřebuje a že je to normální, bude to asi o něco těžší, než tu vlastní zkušenost získá...
Jinak, pokud cukr jím, snažím se ho nekombinovat s žádným skutečným jídlem (samozřejmě kombinaci s nějakou tou moukou se nevyhnu, ale nedávám si tu věc, když mám v žaludku opravdové normální jídlo), velmi silně na mě zapůsobila informace, že za přítomnosti cukru v trávicí soustavě cokoli jiného hnije (zvláště živočišné bílkoviny), to mi tak funguje stoprocentně, kdykoli jsem to porušila, někde u někoho, kdo mě přesvědčil, že "dezert" je přece normálka, cítila jsem, že něco není v pořádku, jak na to nejsem zvyklá, doslova mě bolí břicho a cítím, jak tělo tu kvalitní potravinu pořádně nevyužije....
Lidské tělo potřebuje sladkou chuť, tedy jak které, ale zjistila jsem, že pod ji uspokojím ve vhodnou dobu (ráno) a v přirozené podobě (ovoce, sušené ovoce, ovesné nebo rýžové mléko a tak, je mi z toho dobře a je to úplně něco jiného než cukr.
Zvláště bílý cukr po delším neužívání doslova "pálí uvnitř" a dá trochu zvykání začít ho zase snášet a vnímat jako pochoutku (jako u všech tvrdých drog, po delší pauze člověk cítí jakej je to humus a jak to tělo bolí, ale pokud "trénuje", obnoví závislost a požitek).
Hnědý cukr je trochu lepší, hlavně je v něm alespoň něco, co tělu k něčemu je, zatímco.
Z bílýho je fakt jen energetický jojo, nahoru a pak dolů na držku;), trocha té okamžitě spálené energie, a pokud se v tu dobu intenzivně nehýbám, tak posléze novej měkkej rosolovitej tuk (nic jinýho s tím tělo udělat neumí, svaly z toho fakt nepostaví;) A pocit touhy po skutečným jídle, co by obsahovalo vitamíny a minerály (cukr v těle ničí některý vitamíny a narušuje vstřebávání některých minerálů, tuším vápníku....).
I ten hnědej vnímám po pauze jako prostě příliš koncentrovanou potravinu, která je v těle nepřirozená a dělá chaos. Ale když to má člověk fakt rád a je zdravej, přijde mi, že jako výjimečnou pochoutku ho mít může.
Ale jako denní "potravina" je to zaručenej baštič energie.
Dá někdo společnej bezcukruexperiment ;)? Když jsem si to tak pěkně sepsala, koukám je nejvyšší čas se na to zas vy....;)))