NATASHA: tak pro dnesek koncim s roli arbitra zakleteho stavu byti:-))

rada jsem s Tebou - a Kilianem - podiskutovala. Pekny zbytek dne:-)

NATASHA: nuze, pokud Viselcuv osud visi pribit na brevne spolu s jeho rukama, pak ano:-)))))

snehurka ma poselstvi, ktere "mluvi"......svoji nadpozemskou krasu, ktera je hybatelem veci... kdyby ta rakev nebyla pruhledna.....kdo vi, jak by to vsechno dopadlo, hehe:-)))

Ruzenka? nemel princ snad jeji podobenku v medailonku? nebo povest o Ruzence ve vezi, ktera ho pohnula k tomu, aby se k ni probojoval?

LALINA: Nu a v tom já právě vidím ten rozdíl.
Je správné a dobré občas na chvíli zastavit, rozhlédnout se, vyčkat, nakročit a tak. Ale zamrznout, zaseknout se, ustrnout (nechat se zaklít), to ne.
Viselec má stále svůj osud ve svých rukou. Sněhurka, Růženka apod. ne.

NATASHA: hlavni na viselci je to, ze prinasi katarzi..a pred tim cas pro dozrani veci..pro pauzu mezi nadechem a vydechem, kdy by aktivita byla spise na skodu, nez k uzitku...

a nikdy to neni definitivni stav..

KILIAN: jiste, jeden uhel pohledu je, ze neco prichazi zvenci..ale

pri peclivejsim ohledani ta zdanlive bezmocna vec dokaze ve spravnou dobu "promluvit" a hrdinovi nejak pomoct.... tak trebas v te pohadce Treti princ najednou zazari mec zakleteho prince coby smerovka... proste zakleta bytost ( nebo slozka bytosti- budeme-li se na pohadkovy pribej divat jako na psychologicky obraz vyvoje jednoho jedineho cloveka) da nejake znameni....ktere vnimava bytost ( hrdina) dokaze zachytit a zuzitkovat, zatimco clovek hruby a necitlivy ho prehlidne nebo nepozna....

LALINA: No já bych to nestavěla na roveň Viselci, ten je podle mě jinde, u něj je to rozhodnutí, a i tak tak karta nemá mnoho výkladů pozitivních...

LALINA: V těch pohádkách je to tak, že ten hrdina není schopen se z toho dostat sám (nemá to ve svých rukou). Vždy tam musí přijít někdo, kdoho z toho stavu dostane. Viz NATASHA:

NATASHA: mam na ,mysli stav - princip zhruba XII ATU...

NATASHA: Zkamenely znamena mrtvy, co ma mozna jeste sanci. :-)

NATASHA: že není? ale ukaž mi pohadku, kde takto zaklety hrdina zustane takovym uz naporad...
Jsou v zivote chvile (nebo jen chvilky) nekdy ale i roky.. kdy clovek prochazi obdobim mezi nadechem a vydechem...stavem necinnosti a ustrnuti..zakleti.... nekdy to ma "usnadnene" napriklad nemoci nebo "osudem"(napr zavislosti na nekom ci necem) a nekdy to usnadnene nema a musi tu trpelivost a ten stav nejak vydrzet, ustat i bez vnejsi pomoci... ale vysledek vesmes byva vzdycky smysluplny, potesitelny a jaksi..kladny ve smyslu seberozvoje a sebezpritomneni se...

LALINA: Inu, ale i v té pohádce je ten ustrnutý/zakletý bezmocný a odkázaný na vnější vlivy. Jinými slovy - on se vzdává práce na vlastním osudu, přichází dokonce o možnost sám jej ovlivnit. Není to onen nádech-výdech před dalším krokem/skokem.
A tak mi to opravdu dobré nepřipadá.

NATASHA: "jiste neni dobre" ? jak si muzes bejt tak jista? :-)))

nekdo potrebuju ten stav, aby potom dokazal najit vlastni pohyb... jako ti zkameneli princove z pohadky Treti princ:-))... vubec v pohadkach: zakleti...metamotfoza v neco pasivniho, co trva v jistem nehybnem stavu, dokud jiny veci (slozky duse) nevykonaji to, co maji..dokud se nestane neco, co se ma stat, aby se potom opet, nove a jinak zapojily do hry? ;-)

LALINA:
Stav pokoje x stav ustrnutí (pasivity), to je třeba dělit.
To druhé jistě není dobré, to první umět je cenné, to mluví o vnitřním klidu, tom radostném.

NATASHA: takze jen vulí, jen nasilne (zaklinadlem) clovek muze nastolit stav pokojneho cekani a vlozit se udalostem do naruce jako odevzdane brime?

a je smyslem byti byti odevzdanym bremenem?

"Odkladam sebe sama" ve smyslu sutru a baliku nebo ve smyslu "reseni sebe sama se odklada na neurcito" ? ;-)

NATASHA: heheee, "tajnosnubne vyroky" ...ty ses proste poeeeeta:-]]]

tajné zásnuby a tajná svatba
kdo zná jméno oné dámy?
láska pak jako sůl
a sůl jako láska
hostie, vino
rtuť a síra
mlčení
dá mi

(na mlčení jsem činně čekala
jako na smilování)

LALINA: Čekáním odkládáš sebe sama, vložíš se událostem do náruče jako odevzdané břímě.

NATASHA: ani ne tak ve stavu neprirozenem - bez - pohybovem, ale ono CEKANI.... hodne dusi ceka......na co?

LALINA: A ještě k té básničce - právě mně se líbí, že je tam vlastně vyjádřená ta nemožnost zůstat přirozeně v klidu, ustrnout...Jen zaklínadlem, jen vůlí.

LALINA: No, já bych se neptala, ale když jsi to sama nakousla - a uznáš, že to znělo velice tajnosnubně a to je prostě potřeba neprodleně vyšetřit, takové tajnosnubné výroky :)

Ale nemluv víc než chceš, jistě.

NATASHA: mam prazdniny ja i moji blizni...muj bic a zranujici pohled nejsou ted pri me a mozna uz nikdy dal nebudou.....to jeste nevim... ;-))
kazdej ma narok se menit a narocnou a tezkou praci vykonavat jen potud, pokud to ma smysl pro vsechny zucastnene.

Pak nastava cas mlceni. Nechci jitrit vnitrni pokoj svych bliznich tim, ze budu mluvit nesdelitelne...nepotrebuju to pro nejakou svoji satisfakci ... prijdou dalsi, kdo budou jitrit, plasit a znepokojovat lidske duse.....
nevim, co bude dal, ale momentalne o tom nebudu mluvit.

Jitri si pokoj svych bliznich sama, moje mila pritelko:-)*