NATASHA: Zkamenely znamena mrtvy, co ma mozna jeste sanci. :-)

NATASHA: že není? ale ukaž mi pohadku, kde takto zaklety hrdina zustane takovym uz naporad...
Jsou v zivote chvile (nebo jen chvilky) nekdy ale i roky.. kdy clovek prochazi obdobim mezi nadechem a vydechem...stavem necinnosti a ustrnuti..zakleti.... nekdy to ma "usnadnene" napriklad nemoci nebo "osudem"(napr zavislosti na nekom ci necem) a nekdy to usnadnene nema a musi tu trpelivost a ten stav nejak vydrzet, ustat i bez vnejsi pomoci... ale vysledek vesmes byva vzdycky smysluplny, potesitelny a jaksi..kladny ve smyslu seberozvoje a sebezpritomneni se...

LALINA: Inu, ale i v té pohádce je ten ustrnutý/zakletý bezmocný a odkázaný na vnější vlivy. Jinými slovy - on se vzdává práce na vlastním osudu, přichází dokonce o možnost sám jej ovlivnit. Není to onen nádech-výdech před dalším krokem/skokem.
A tak mi to opravdu dobré nepřipadá.

NATASHA: "jiste neni dobre" ? jak si muzes bejt tak jista? :-)))

nekdo potrebuju ten stav, aby potom dokazal najit vlastni pohyb... jako ti zkameneli princove z pohadky Treti princ:-))... vubec v pohadkach: zakleti...metamotfoza v neco pasivniho, co trva v jistem nehybnem stavu, dokud jiny veci (slozky duse) nevykonaji to, co maji..dokud se nestane neco, co se ma stat, aby se potom opet, nove a jinak zapojily do hry? ;-)

LALINA:
Stav pokoje x stav ustrnutí (pasivity), to je třeba dělit.
To druhé jistě není dobré, to první umět je cenné, to mluví o vnitřním klidu, tom radostném.

NATASHA: takze jen vulí, jen nasilne (zaklinadlem) clovek muze nastolit stav pokojneho cekani a vlozit se udalostem do naruce jako odevzdane brime?

a je smyslem byti byti odevzdanym bremenem?

"Odkladam sebe sama" ve smyslu sutru a baliku nebo ve smyslu "reseni sebe sama se odklada na neurcito" ? ;-)

NATASHA: heheee, "tajnosnubne vyroky" ...ty ses proste poeeeeta:-]]]

tajné zásnuby a tajná svatba
kdo zná jméno oné dámy?
láska pak jako sůl
a sůl jako láska
hostie, vino
rtuť a síra
mlčení
dá mi

(na mlčení jsem činně čekala
jako na smilování)

LALINA: Čekáním odkládáš sebe sama, vložíš se událostem do náruče jako odevzdané břímě.

NATASHA: ani ne tak ve stavu neprirozenem - bez - pohybovem, ale ono CEKANI.... hodne dusi ceka......na co?

LALINA: A ještě k té básničce - právě mně se líbí, že je tam vlastně vyjádřená ta nemožnost zůstat přirozeně v klidu, ustrnout...Jen zaklínadlem, jen vůlí.

LALINA: No, já bych se neptala, ale když jsi to sama nakousla - a uznáš, že to znělo velice tajnosnubně a to je prostě potřeba neprodleně vyšetřit, takové tajnosnubné výroky :)

Ale nemluv víc než chceš, jistě.

NATASHA: mam prazdniny ja i moji blizni...muj bic a zranujici pohled nejsou ted pri me a mozna uz nikdy dal nebudou.....to jeste nevim... ;-))
kazdej ma narok se menit a narocnou a tezkou praci vykonavat jen potud, pokud to ma smysl pro vsechny zucastnene.

Pak nastava cas mlceni. Nechci jitrit vnitrni pokoj svych bliznich tim, ze budu mluvit nesdelitelne...nepotrebuju to pro nejakou svoji satisfakci ... prijdou dalsi, kdo budou jitrit, plasit a znepokojovat lidske duse.....
nevim, co bude dal, ale momentalne o tom nebudu mluvit.

Jitri si pokoj svych bliznich sama, moje mila pritelko:-)*

LALINA: A právě PROTO se ptám.

KILIAN: Proto se ptám...

NATASHA: hus hus... neuzivej tak velka slova tam, kde po cestach chodi i ti, kdo bozsky stav povazuji za nedosazitelne mysterium a takovato slova jitri jejich vnitrni pokoj :-]]

NATASHA: Nebo idealizace...?

jo a svatky? byly pracovni... my tri zeny v rodine se usime spolu zit jako rovnocenne bytosti. zajimave to bylo a odvedly jsme kus prace ve svych vnitrnich nastavenich:-) jedlo se vcelku pomalu a koukalo se hlavne dovnitr... na TV malo, ale par kousku jsem utrpela:-) avsak po letech poprve jsem dokazala videt zapnutou televizi dyl nez 5-10 minut....konecne jsem taky poprve videla celou pohadku Treti princ:-)

LALINA: otevrena jako nebesa a vzdalena neklidu i rezignaci
Božský stav?

NATASHA: pusobi to na me strasne defetisticky....cekani na Godota....krystalizace....zkameneni... no co vlastne "čakať " ?

NATASHA: a tady naproti tomu jako spravnej protipol Jogin se riti na atomovem bobku...utilka a unika mimo zdejsi kmitoprostor....

oboji je jekao unik, pokus o utek a unik...porazka, rezignace......?

Ne, nectu v tom svoje postoje... ja se ted naopak ocitam uprostred amplitudy...ve svete jemnych a hravych vykyvu....otevrena jako nebesa a vzdalena neklidu i rezignaci...

A všem přeju klidné svátky.
Moc nejíst a hodně koukat.