NATASHA: takze jen vulí, jen nasilne (zaklinadlem) clovek muze nastolit stav pokojneho cekani a vlozit se udalostem do naruce jako odevzdane brime?

a je smyslem byti byti odevzdanym bremenem?

"Odkladam sebe sama" ve smyslu sutru a baliku nebo ve smyslu "reseni sebe sama se odklada na neurcito" ? ;-)

LALINA: Čekáním odkládáš sebe sama, vložíš se událostem do náruče jako odevzdané břímě.

NATASHA: ani ne tak ve stavu neprirozenem - bez - pohybovem, ale ono CEKANI.... hodne dusi ceka......na co?

LALINA: A ještě k té básničce - právě mně se líbí, že je tam vlastně vyjádřená ta nemožnost zůstat přirozeně v klidu, ustrnout...Jen zaklínadlem, jen vůlí.

LALINA: No, já bych se neptala, ale když jsi to sama nakousla - a uznáš, že to znělo velice tajnosnubně a to je prostě potřeba neprodleně vyšetřit, takové tajnosnubné výroky :)

Ale nemluv víc než chceš, jistě.

NATASHA: mam prazdniny ja i moji blizni...muj bic a zranujici pohled nejsou ted pri me a mozna uz nikdy dal nebudou.....to jeste nevim... ;-))
kazdej ma narok se menit a narocnou a tezkou praci vykonavat jen potud, pokud to ma smysl pro vsechny zucastnene.

Pak nastava cas mlceni. Nechci jitrit vnitrni pokoj svych bliznich tim, ze budu mluvit nesdelitelne...nepotrebuju to pro nejakou svoji satisfakci ... prijdou dalsi, kdo budou jitrit, plasit a znepokojovat lidske duse.....
nevim, co bude dal, ale momentalne o tom nebudu mluvit.

Jitri si pokoj svych bliznich sama, moje mila pritelko:-)*

LALINA: A právě PROTO se ptám.

KILIAN: Proto se ptám...

NATASHA: hus hus... neuzivej tak velka slova tam, kde po cestach chodi i ti, kdo bozsky stav povazuji za nedosazitelne mysterium a takovato slova jitri jejich vnitrni pokoj :-]]

NATASHA: Nebo idealizace...?

jo a svatky? byly pracovni... my tri zeny v rodine se usime spolu zit jako rovnocenne bytosti. zajimave to bylo a odvedly jsme kus prace ve svych vnitrnich nastavenich:-) jedlo se vcelku pomalu a koukalo se hlavne dovnitr... na TV malo, ale par kousku jsem utrpela:-) avsak po letech poprve jsem dokazala videt zapnutou televizi dyl nez 5-10 minut....konecne jsem taky poprve videla celou pohadku Treti princ:-)

LALINA: otevrena jako nebesa a vzdalena neklidu i rezignaci
Božský stav?

NATASHA: pusobi to na me strasne defetisticky....cekani na Godota....krystalizace....zkameneni... no co vlastne "čakať " ?

NATASHA: a tady naproti tomu jako spravnej protipol Jogin se riti na atomovem bobku...utilka a unika mimo zdejsi kmitoprostor....

oboji je jekao unik, pokus o utek a unik...porazka, rezignace......?

Ne, nectu v tom svoje postoje... ja se ted naopak ocitam uprostred amplitudy...ve svete jemnych a hravych vykyvu....otevrena jako nebesa a vzdalena neklidu i rezignaci...

A všem přeju klidné svátky.
Moc nejíst a hodně koukat.

JOGIN: Pošli pohled!
Nebo reportáž.

Překonal jsem Schwarzův poloměr a nenávratně mizím v singularitě...

JOGIN: Ty se svou cestou řítíš na atomovém bobu, co :)

Tak ještě jedna pěkná citace, kterou jsem našla včera.
Myslím, že se hodí...do zimního ticha.

Nám smrteľníkom

Les - ten starý kožuch -
sa otriasol naposledy.

Skuvíňa v ňom nahý čarodej,
ktorý zaklínadlami mení pohyb
na
čakanie.

Ako by inak bolo možné
byť tak pokojný,
tak pokojne čakať?


Autor: ID Pepo, literární server Literra.cz

I rady jsou na hovno :-) Aspoň teda pro mě.

To je vlastně hezké téma, co Lalína tak šikovně otevřela - a skoro i uzavřela - svou citací.
Člověk se toho dočte mnoho o tom, jak a kam jít, čeho se varovat a co naopak vyhledávat, ale ve skutečnosti veškeré návody jsou jen návody a cesta je cesta :)
Tedy, naše osobní šutýrky, prach a taky květiny a ptáky podél cesty nám nikdo předpovědět ani poradit nemůže...a ani puchýře nám návody nevyléčí.
Je tedy dobře si číst návody a moudré perly - a pak si zase jít svou cestou :)

"Perlicky moudrosti" od Rudolfa Skarnitzla
UČITEL NANSEN

]ošu se zeptal učitele Nansena: "Co je pravá Cesta?"
Nansen odpověděl: "Cesta každého dne je pravou Cestou."
Jošu se zeptal: "Je možné se ji naučit?"
Nansen odpověděl: "Čím více studuješ, tím dál jsi od Cesty. "
Jošu se zeptal: "Nebudu-li se učit, jak bych ji mohl poznat?"
Nansen odpověděl: "Cesta nepatří k viditelným věcem ani k neviditelným, nepatří k věcem známým nebo neznámým.
Nehledej ji, neuč se ji, nejmenuj ji. Abys ji našel, otevři se jako obloha. "