PARAZIT: Myslím, že to je odpověď na trochu jinou otázku. Plánování je činnost poměrně konkrétní, snění je součástí hygieny duše, ale ke skutku od něj velmi daleko.

...Pár snů by se našlo...

Spíš pozitivním.

Hm, strednedobe plany mam pozitivni, dlouhodobe zadne, kratkodobe jak kdy.

Je dobré, pokud máme cíle v jedné tematické skupině, pak je větší naděje na úspěch :)

ale i negativnim. jeste nejdu z hospody domu.

pozitivnim. napr. pujdu na pivo :-)

Zajímalo by mě, jestli nějak určujete nebo zaměřujete svoji budoucnost.
A pokud, děláte to negativním vymezováním (nebudu dělat to a to) nebo pozitivním (budu dělat)?

To přece nevíš, jestli to myslel takhle.

Tamas není dobrá cesta.

SITTING_BULL: To je pěkný, že ses přišel podívat :) Nevím, neznám, nemyslím může být docela uklidňující stav - pokud člověk není Tvůj zaměstnavatel.
Zatím občas nějaké písmenko přibude, ale vzhledem k blížícím se dvěma tisíců příspěvků nejspíš brzo nějaká opravdu zmizí v rámci autohygieny nyxu.

Po více jak roce vás všechny zdravím a přeji příjemné léto.

K tématu danému mnoho nepovím neb nevím, neznám a hlavně nemyslím. Budu tedy jen tiše sledovat mizející písmenka diskutujících. c):o)

Neverim jim v tom, co mam delat, pouze v tom, jak me vidi.

SNOP: i kdyz te jini presvedcuji o opaku? :-)

PARAZIT: no , neříkám že je to prdel, ale je to , v tuto chvíli pro mě způsob, jak se za některé své programy nepranýřovat.
Jak prostě se skze "imaginární" dítě dobírat věcí, či srdce, či pravdy či kulovýho.

Praktikuji pristup, ze jsem ten posledni, komu bych mel verit v hodnoceni sama sebe.

NATASHA: Jo souhlas... řikal jsem si vždycky, že skepse sama k sobě je velice dobrá, protože člověk sám na sebe hledí kriticky a nezaujatě a pak jsem zjistil, že to pravda neni, že člověk na sebe hledí zaujatě, ale naopak... zas se vidí příliš černě
Asi nejlepší je ten zatracenej vnitřní dialog vypnout no, ale jednoduchý to fakt neni.
MEDVIDEK: To jsem taky dělal... jenže ono i z toho já se pak stane druhé dítě...

Ovšem i dítěti je třeba někdy zatnout tipec, Medvídku :-)
Samozřejmě, záleží na míře, s jakou se do Tvého vědomí mísí.

NATASHA: V okamžiku , když přijde hodnotící já. Můžu ještě použít metodu tzv. dítě a já. Poslední dobou ji zkouším aplikovat na sobě.
Každodenně sklouzávám do svým přesvědčení nebo programů. Děcko , zde
vzteklé, hysterické, oprávněné atp. no prostě máme spolu dohodu...ono zlobí a já jsem tady , abych ho přijala, pohladila či soucitně vyslechla.

PARAZIT: Vynést sám sebe nad svůj život a koukat na něj z ptačí perspektivy je jedna z nejtěžších věcí

Ono to hlavně nikdy není úplně, vnímající já je stále stejné, na tom "šlahounu" od sebe pořád visíš celou vahou. Ale dá se odmyslet (zavřít) hodnotící já, dá se odtáhnout závoj přikrášlování. Není to tedy moc sympatické - a člověku hrozí sklouznutí do druhé možnosti (sebeodcizení, sebezavržení). Ale i do té míry, jak se to povede, je to praktická věc. Například jako protipyšní terapie. Nebo pro realističtější nahlédnutí možností - co se dá stihnout, co se dá zvládnout. Dobrá pomoc pro lidi skeptické i pro přehnané optimisty.