SNOP: nesmyslna adorace zivota - Zkus mi to, prosím, blíže vysvětlit.
A jinak, v žádném případě jsem závazkem neměl na mysli povinnost - řekl bych, že stále nechápeš, co jsem tím chtěl konkrétně říci. Nejde přece o nějaké striktní nařízení zvnějšku, nýbrž o tvoji vlastní emocionální vazbu na jiné lidi a její důsledky. Ten závazek chápu jako důsledek tvé lásky k tvým blízkým. Prostě bojovat, dokud to jde, a nevzdávat to při prvním závanu protivětru, prostě proto, že si pomyslím, že už nikdy nic jiného než protivítr nepovane.. A to, že nebojuješ jen pro/za sebe, ti - dle mého - dává větší sílu.

SNOP: Pokud je to opravdu tak, jak píšeš, je to poněkud uhozené. I když je pravda, že kuřáky jsem vždycky v rámci jejich závislosti chápal jako speciální sortu, která produkty své závislosti přímo ohrožuje i ostatní lidí, což se o jiných závislostech říct nedá (ponechejme nyní stranou peníze, jež ze státního rozpočtu tečou na léčbu důsledků všech možných závislostí a jež se týkají pouze samotného závislého).
Jinak jsem také za méně paternalistické znění zákonů. Na druhou stranu si nedělám žádné iluze o jejich vymahatelnosti. Ba si dokonce ani jen nedokážu představit situaci, kde bych někoho zdvořile požádal o típnutí cigarety a ten dotyčný by mou prosbu bez námitek uposlechl. To je jako přijít za pivařem s návrhem, jestli by mu nevadilo, kdyby zbytek právě načatého korbelu vylil do wc.
Jinými slovy, myslím si, že i kdyby ten zákon byl takto formulovaný (viz tvé "je moje povinnost tipnout cigaretu, kdyz me o to jiny slusne pozada"), myslím, že jen malé množství lidí by si trouflo požádat a ještě malé množství lidí by této žádosti skutečně a bez zbytečných řečí vyhovělo.

Chci to srovnavat, protoze mi to prijde podobne. Ta nesmyslna adorace zivota mi leze trochu krkem. Zadny zavazek ve smyslu povinnosti neni. Je jen ten soucit, a pak je to stejne jako s tim kourenim.

LESANKA: Ehm, vzala jsi to ze špatného konce. Ale vzhledem k době, která nejen že mu přeje, ba dokonce přímo podporuje vypjatý individualismus, se ani nějak zvlášť moc nedivím..
Já tak trochu vycházel z Exupéryho a jeho zážitků na pokraji smrti, kdy už byl vlastně takřka rozhodnutý to zabalit a zůstat kupř. v mrazu a sněhu pokojně "spát" a jediná věc, která ho donutila pokračovat dál a zachránit se, bylo pomyšlení na všechny ty milující blízké duše a jejich smutek a truchlení. Nemohl jim to udělat.. a to měl po celém těle omrzliny a trpěl neskutečnými bolestmi.
Mimochodem, rozhodně nemám pocit, že touha setrvat tu/kdekoli či vrátit se, motivovaná láskyplnou vazbou s druhými, je důkazem slabosti. To by se pak za slabost daly považovat všechny naše skutky, jež činíme kvůli našim bližním, veškerá dobročinnost, a když to dovedu ad absurdum, tak snad i ta empatie..

SNOP: Chceš snad srovnávat volbu mezi smrtí a životem s volbou mezi kouřením a nekouřením?
A pak.. tady nejde o to, co si myslí kamarád, ti blízcí - nejde o něho/ně. Tady jde o tvůj vlastní závazek vůči nim, o tvé vlastní vnímání tohoto (možného) závazku. Není-li žádný, pak není problémem ani odchod na věčnost. Tedy až na techniku provedení samotného činu, že..

STEPNI VLK: a premyslel jsi nekdy o svobode rozhododvani toho cloveka, ma tady zustavat jenom kvuli druhym aby je nezranil, to neni od tech druhych taky trochu sobecke to takhle "ublizenecky" brat?
Btw: presne tohle se mi mimochodem v zivote jednou uz davno stalo, chtela jsem se tak strasne moc vratit prave kvuli druhym, nicmene jsi nejsem jista jestli to nebyla jenom slabost

Stepni_vlk: Take si myslim, ze jednim ze dvou zasadnich duvodu, proc se ted hned nezabit, je soucit. Druhym duvodem je laska.
Druha vec je, ze ohlizet se porad na druhe, to bychom se taky nikam nepohnuli. Prestal jsem kourit, prestoze me kamarad (sam silny kurak) premlouval, abych to nedelal... protoze v tom nechtel byt sam. Kdybych byl jo soucitny, hulim dosud.

LESANKA: A přemýšlela jsi někdy o všech těch lidech, kteří tě mají rádi/milují? Co jim takovým dobrovolným odchodem ze světa způsobíš? Nepřijde ti to tak trochu sobecké? (Ne, neútočím, zajímá mne tvůj názor.)

Ac je sebevrazda v duchovnich ucenich vetsinou povazovana za pomalu nejvetsi hrich, ja vyznavam pravo cloveka na dobrovolny odchod ze sveta.

Vida, tak 50% nas padesat let, mas pravdu, ne nad sedesat.

SNOP: Když už o tom jde řeč..
Sebevraždy v České republice - 2001 až 2005

5. Sebevraždy podle věku
Počet sebevražd je podle věku rozložen velmi nerovnoměrně. Patrné je zvyšování jejich počtu
se stoupajícím věkem a to až k maximu ve věku okolo 50 roků. Přitom ve věku 31-35 je ale nárůst přerušen
a je možno hovořit i o určitém mírném poklesu (v jednotlivých letech a v jednoletých skupinách věku dochází
k výkyvům, ale při shrnutí údajů je uvedený trend patrný). Obdobný pokles byl také v předchozím pětiletém
období. Za vrcholem v cca 50 letech již absolutní počty klesají, nejprve prudce, pak mírně, s opětovnou
menší změnou trendu (zde tedy do vzestupu) ve věku od 70 do 80 roků (také v tomto případě byl podobný
průběh i v předchozím pětiletí). Dále již počet sebevražd s rostoucím věkem klesá.

STEPNI_VLK: Ale to jenom nevis, ze nadpolovicni mnozstvi sebevrazd je pachano ve veku nad 70 (tusim, mozna nad 60) let... je to zajimave a malo se o tom mluvi, protoze to neni medializovatelne...

Já s reakcemi tohoto typu počítal. A vámi uvedené případy beru spíše jako výjimky potvrzující pravidlo. Nemyslím si totiž, že právě tyto by tvořily většinové procento sebevražd.. Viz kupř. mým kamarádem zmiňovaný chlapec, který si v 19 vzal život jen proto, že ho odmítla slečna, přičemž do té doby měl všechno, na co jen pomyslel..

SNOP: to je problém těch lidí, co mají tuhý kořínek. nejenže zamlada neonemocní, ale ani nemůžou zastara umřít :o).

STEPNI_VLK: já bych nebyl na tvém místě na tohle takový vyhraněný. pár let v samotě jen se svými zdravotními problémy a nulovými vyhlídkami na změnu k lepšímu IMHO rozebere takřka každou psychiku. přes dvůr nám bydlí babina, na které pozoruju přesně tenhle rozpad.

ostatně, kdyby byl život ten největší dar, tak by byl Buddha jen mizerný kacíř :o).

STEPNI_VLK: Treba moje babicka se zabila ve svych 82 letech po zrale uvaze a nekolika letech odumirani. Mam vzit popel a posypat s nim krizovatku? ;-)

NATASHA: Sebevraždu vnímám jako osobní zbabělost.. jako pohrdání tím největším darem, jakého se nám může dostat, darem života.. jako podraz na všechny příbuzné a kamarády.. jako nesmyslný čin, u kterého by mne jen horko těžko někdo přesvědčoval o jeho opodstatněnosti.
Ano, sebevražda je pravděpodobně nejlehčím řešením z možných, podobně jako je lehčí navždy odsoudit, resp. "zaškatulkovat" člověka na první pohled či po pár příspěvcích tady na fóru a dle toho se k němu pak nadále chovat.
Četl jsem, že ve středověku neměli sebevrazi nárok na řádný církevní obřad, ba dokonce ani na uložení na hřbitově. Údajně byli pochovávání pod křižovatkami cest.. Do jaké míry je ta informace pravdivá, to nedokážu posoudit, ale s výše uvedeným přístupem v podstatě souhlasím, ač to někomu může znít drsně.

No kdyby je nevydala, byla by uplne v prdeli :-)

SNOP: :o)) asi takové, jako když naše vláda "vyřeší" schodek ve státním rozpočtu vydáním dluhopisů.

KUATO: Narazis na to, ze to neni RESENI? No prosim, budiz, nevim, co je po smrti. Ale i kdyby clovek reinkarnoval, muze to byt reseni.

NATASHA: Sebevrazda urcite ne, spis osvobodit se od kolobehu narozeni a umirani.

SNOP: řešením by byla, kdyby smrt byl konec a lidský život malý výsek v čase bez návaznosti na "minulost" a "budoucnost".

NATASHA: Jisteze patri. Ovsem viz muj nedavny prispevek - o to jde, jake sny by se nam mohly zdat.

(Samozřejmě netřeba poukazovat na to, že JE zcela prakticky řešením - míním tu otázku spíš v oblasti jejího smyslu.)