RASWAN: Já se chovám preventivně celkem slušně. Navíc o moje blaho pečuje velký černý pes - to většinu skřítků (a pošťáků a Jehovistů apod.) zdrží.

Natasha:Přijde na to - jak je velkej a jak je nasranej :-)))

Každopádně skřítky je lepší neprudit :)

Natasha:No on ten totální realismus naopak může v konečném důsledku produkovat magická znamení a lesní skřítky :-)Ona je to spíš otázka mantinelů,které si člověk nastaví.

KUATO: sebe? :)

U nás na smetišti (tzv. Kýpa - byly to obrovské haldy s březovými hájky, kde se v dálce nad kolečkovým rypadlem vznášeli rackové) žili krabáci. Byly to obří zmutovaná monstra žeroucí lidi. Občas se tam v kaluži našla holínka po sežraném traktoristovi, strom přelomený krabákem, podivné stopy - svědkové to nočních hrůz. Mělo to podobnou atmosféru jako blata v Psovi Baskervillském.

Přemýšlím, že pro mě to všechno má reálnou podstatu dodnes :-)

Faktem tedy je, že odhalování pravdy nebo totální realismus asi nemusí být tak jednoznačné dobro. Například rodiče dlouho udržovali legendu, že dárky nosí Ježíšek, měli na to celou řadu podpůrných triků - táta se ho snažit fotit skrz dveře - a vlastně jsem se nezlobila, když jsem pochopila, že to na mě hráli.
Když jsme chodili na procházky, zase mě nechávali kreslit magická znamení proti útoku zlých čarodějnic, i když oba rodiče byli nevěřící a zjevně se tím jen bavili... Nebo jsme stavěli domečky pro lesní skřítky a taky to pro mě mělo reálnou podstatu, zatímco pro ně to bylo spíš rodičovské potěšení.

LESANKA: :-) Však taky někdy na PROČ, když už se ptá KVítek po x-té na to samé, se zastavím a zeptám se "A jak myslíš ty, že to je?" A to jsou pak skvělé objevitelské pohledy :-)

Ano, taky si myslim ze prvotni nevinnost musi byt ztracena a pak nasledne znovu obejvena, ale uz na trochu jine urovni, snad se k tomu jednou dopracuji.

LESANKA: pěkné :o)

ad dětská energie - domnívám se, že to částečně může být způsobeno i tím, že děti žijí existencionálně - ponořeni do přítomného okamžiku se těší z hraní si (tvorby) a neřeší, jaké důsledky ta jejich hra bude mít, to už dospělý nedokáže. a je to tak IMHO dobře, protože jinak bychom se už dávno zničili. Tzn. jedná se o přirozený vývoj.

Pekne tema. Do 7. - 8. let zivota si temer nic nepamatuji a pak az do puberty pouze nejake utrzky, to malo co si vybavuji me ukazuje na skutecnost ze jsem vnimala, myslela a citila uplne ale uplne jinym zpusobem nez pozdeji a ted. Bylo to vic abstraktni a snove, neco podobneho jak pise VON_ZEPPELIN (10:01:12 5.6.2007). To ale - ze dospeli mnoho veci nevedi jsem si uvedomovala uz hodne brzo. Mnoho veci jsem chapala jaksi intuitivne a po par pokusech jsem se prave naopak nez vetsina deti prestala ptat dospelych na vysvetleni ruznych jevu, ono povestne "PROC ... ?". Nemeli mi totiz co nabidnout. Tehdy jsem nejak vedela ze chapani se nedosahuje tak, ze se clovek jineho cloveka neco zepta a ten mu reci rekne nejakou teorii, nebo svuj nazor, ale ze to musi byt vnitrni prozitek, spoluucast na necem, sdileni stejne urovne. Slovni vysvetleni me neuspokojovala, byla tak plocha. Az pozdeji jsem si uvedomila dulezitost takoveho pocinani vzhledem k tomu ze jine deti zacinali myslet a konat na zaklade toho vnejsiho zpusobem jak to bylo kolem vnimano vetsinou, tak jsem se pridala. Continuity byla hodne vyspela, ja v tom veku nejenze nejake politicke veci nesledovala, ale s uzasem nemohla dlouho pochopit jak to ze dospeli travi tolik casu pred TV, nebavili me ani pohadky, muj vnitrni svet a hry byl tolik zajimavejsi. A nejaky Reagan&Gorbacov (Bush&Putin)? Nebavi me v nejmensim ostatne ani ted :-). Nechapa jsem co je tak duleziteho na projevech tech panu, ktere otec pravidlne po prichodu z prace musel pul hodiny sledovat ve zpravach. Snazila jsem se dokonce velmi peclive to napodobovat, snazit se to chapat, oc tam bezi, ale prislo mi to nicovate a nedulezite, ti lide byli vnitrne prazdni, nedovedli si hrat, byli nudni. Nechapala jsem podobne co je tak dulezite na sportovnim utkani ktere pro zmenu musel sledovat dedecek i ve chvili kdy mi prisel poprat k narozeninam, jen mi potrasl rukou uz musel usednout k TV a vydrzel tam neuveritelne dlouho dokud ten hokej trval. Misto abychom si treba kopali micem my dva. Celkove jsem mela z dospelych dojem jakoze vedi jak to tady chodi, jak se obracet, ale vnitrne jsou smutni, vyhoreni, jejich energie je spoutana a blokovana, snad tim nekonecnym mnozstvim zklamani a kompromisu, jak jsem pozdeji nahledla, ale paradoxne to bylo zaroven se smutnym zjistenim ze jsem do toho uz spadla taky.

SETEC:
KUATO:
:-)))))

SETEC: máš nějaké svoje dítě doma?

CONTINUITY: Ja to beru tak ze dite je stejne jako dospely clovek, jen je male, takze se s nima bavim jako se sobe rovnyma. :)

NATASHA: To víš, že mu často odpovídám "nevím". Anebo "půjčím nějakou knihu a přečtem si to". :-) A že nejsme božstvo, to už si ten náš vůdce uvědomil dávno. To jsou diskuze a boje :-)

já se vám divím, co si všecko nepamatujete. já si nejsem jistý, co jsem včera měl na oběd, natož, co jsem jako děcko stvařal..

No já jsem jako dítě moc abstraktně neuvažoval, co se pamatuju, nebo spíš moje uvažování mělo takový zvláštní ráz snění a hraní si - takového magického symbolismu. Pařez mohl být hrad - zvířata, třeba brouci v trávě byla záhadná jako draci... Ale myslím, že jsem věci (třeba atmosféru místa a všelijaké skryté významy a pocity mezi lidmi, skryté v jejich slovech při vzájemném hovoru) vnímal citlivěji a ostřeji než dospělí. Nasával jsem to každým pórem, i když jsem moc racionálně nepřemýšlel. ... I když nevím kolik je v tom "magie minulosti, jež vzpomínkami sálá" - jak nějak podobně píše Březina.:)

btw ahoj vsichni :o)), zdravim....zabrousila jsem sem po dlouhe dobe, a je tu prijemne, a koukam hned takovy impuls k rozepsani...:))

btw k tomu konci: To stesti me pak potkalo v podobe babicky, ktera se o mne zacala starat jako o zhruba triletou a zacala se mnou hned mluvit naprosto normalne jako s dospelym clovekem :) - uzasna moudra bytost :o)